Evropská unie od 1. ledna uvedla do praxe mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, známý jako CBAM. Cíl je jasný: zabránit tomu, aby evropské firmy doplácely na přísná emisní pravidla tím, že je z trhu vytlačí levnější dovoz ze zemí s volnější regulací. Opatření se dotýká zejména dovozu oceli, cementu a elektřiny – tedy komodit, u nichž je uhlíková stopa výroby zásadní součástí ceny.
Proč EU zavádí CBAM a komu má pomoci
Evropský průmysl už roky upozorňuje na takzvaný „únik uhlíku“: firmy v EU platí za emise, zatímco konkurenti mimo Unii často vyrábějí bez srovnatelných nákladů. Výsledkem jsou dražší evropské produkty a tlak na přesun výroby tam, kde jsou pravidla mírnější. CBAM má tento rozdíl vyrovnat tím, že dovozci budou muset dokládat emise spojené s výrobou a podle nich doplatit „uhlíkovou cenu“.
V praxi to znamená, že zboží, které bylo levnější hlavně díky volnější klimatické politice v zemi původu, na evropském trhu zdraží. EU tím chrání konkurenceschopnost vlastních výrobců – a zároveň vysílá signál obchodním partnerům, že dekarbonizace se stává součástí obchodních pravidel.
Čína mluví o diskriminaci a naznačuje odvetu
Nejostřejší reakce přišla z Pekingu. Čínské ministerstvo obchodu označilo CBAM za neférový a diskriminační krok a naznačilo, že země může odpovědět protiopatřeními. Čína přitom není „klimaticky bezprávná“: vlastní systém obchodování s emisemi provozuje od roku 2021 a podle objemu pokrytých emisí jde o největší trh svého druhu na světě. Sporným bodem tak není jen samotná klimaagenda, ale dopad na exportní výhodu čínských materiálů.
„Budeme důsledně přijímat veškerá nezbytná opatření, abychom reagovali na jakákoli nespravedlivá obchodní omezení,“ uvedlo podle agenturních zpráv čínské ministerstvo obchodu.
„Výchozí“ emisní hodnoty: technický detail s politickými důsledky
CBAM stojí na výpočtech emisí u jednotlivých výrobků a zemí. Právě zde se ale otevírá prostor pro spory. Kritici upozorňují na nastavení takzvaných výchozích emisních hodnot a benchmarků, které mají sloužit jako referenční základ tam, kde nejsou k dispozici spolehlivá data od výrobců. Podle části průmyslu mohou tyto hodnoty realitu zkreslovat – a v extrému paradoxně umožnit, aby vysoce emisní dovoz nesl nižší uhlíkové náklady, než odpovídá skutečné stopě.
„Nesrovnalosti ve výchozích hodnotách a benchmarcích mohou oslabit motivaci k čistší výrobě a umožnit dovozům s vysokými emisemi vstup na trh s nedostatečnými uhlíkovými náklady,“ varovali zástupci průmyslu v citacích pro evropská média.
Indie čeká propad exportu: ocel na uhlí naráží na evropská pravidla
Silně zasažena má být také Indie, která patří mezi největší světové producenty oceli. Podle citovaných odhadů míří významná část indické produkce do EU, jenže indický ocelářský sektor je ve velké míře postaven na vysokých pecích spalujících uhlí. To je přesně typ výroby, který CBAM prodražuje nejvíce. Přechod na elektrické obloukové pece by emise snížil, vyžaduje však čas i masivní investice – a v krátkém horizontu může znamenat omezení dodávek do Evropy.
Dopad na evropské firmy i spotřebitele
Z evropského pohledu je CBAM především obranným štítem pro domácí průmysl. Zároveň ale funguje jako tlak na obchodní partnery, aby zavedli či zpřísnili vlastní uhlíkové ceny. Právě tato kombinace – průmyslová ochrana a klimatická „páka“ – z něj dělá politicky výbušný nástroj. Pokud Čína nebo Indie přistoupí k odvetě, spor se může přelít do širších obchodních vztahů. A i když CBAM uleví evropským producentům, náklady se mohou částečně promítnout do cen pro odběratele a spotřebitele, kteří nakonec zaplatí za přenastavení pravidel globální soutěže.
Zdroj: yahoo.com