Tento týden se na finančních trzích potkají tři události, které mají potenciál výrazně změnit náladu investorů. Do hry vstupují další výsledky velkých bank, nové údaje o inflaci a také projevy představitelů americké centrální banky (Fed). Každá z těchto oblastí dokáže sama o sobě posunout ceny akcií i dluhopisů; jejich kombinace obvykle zvyšuje volatilitu a zkracuje investorům čas na reakci.
Trhy v podobných týdnech často reagují víc na „detail v detailu“ než na samotný titulek – například na výhled managementu, strukturu inflace nebo tón jediné věty z Fedu.
Bankovní výsledky: test kondice úvěrů i marží
Pokračující výsledková sezóna u velkých bank je pro trh důležitá z několika důvodů. Investoři se tradičně dívají na vývoj čisté úrokové marže, tedy na to, jaký rozdíl vydělávají banky mezi úroky z úvěrů a náklady na depozita. Po období rychlého růstu sazeb se totiž naplno ukazuje, že náklady na financování umí růst se zpožděním a mohou marže postupně stlačovat.
Druhou citlivou oblastí je kvalita úvěrového portfolia. Trh bude číst mezi řádky, zda banky zvyšují opravné položky a jak komentují chování klientů: od poptávky po hypotékách až po kreditní karty či firemní úvěry. Zvlášť cenné bývají informace o tom, zda se zhoršení objevuje jen v úzkých segmentech, nebo zda se začne šířit napříč ekonomikou.
Neméně důležitý bude i výhled na příjmy z investičního bankovnictví a obchodování. Pokud by banky naznačily, že firmy znovu oživují emisní aktivitu nebo fúze a akvizice, trh to může chápat jako signál vyššího apetitu k riziku. Naopak opatrný tón by mohl přibrzdit optimismus v širším finančním sektoru.
Inflace: jeden report může přepsat očekávání ohledně sazeb
Makroekonomická část týdne stojí především na nových číslech inflace. Klíčové nebude jen to, zda inflace meziročně klesá či roste, ale také její struktura: jak rychle zdražují služby, zda se do cen promítají náklady na bydlení a jak se vyvíjí jádrová inflace očištěná o volatilní položky. Právě tyto detaily obvykle rozhodují o tom, zda trh začne znovu oceňovat dřívější snížení sazeb, nebo naopak delší období restriktivní politiky.
Pro akcie platí jednoduchá rovnice: nižší a „čistší“ inflace obvykle podporuje růstové tituly a širší ochotu riskovat, zatímco překvapení směrem nahoru může zvednout výnosy dluhopisů a zvýšit tlak na ocenění. U dluhopisového trhu je citlivost ještě přímější, protože každá změna očekávání sazeb se rychle propisuje do křivky výnosů.
Projevy Fedu: rozhoduje tón, ne jen fakta
Do tohoto mixu vstupují i veřejná vystoupení členů Fedu. Investoři budou sledovat, zda centrální bankéři zdůrazňují trpělivost a potřebu „více důkazů“ o zpomalování inflace, nebo zda začnou připouštět, že se ekonomika ochlazuje a prostor pro uvolnění politiky se zvětšuje. Často stačí drobný posun ve formulacích, aby se trh přeladil z režimu „vyšší sazby na delší dobu“ na scénář rychlejších změn.
Výsledkem může být týden, kdy se budou akcie a dluhopisy pohybovat v širších pásmech než obvykle. Pro investory proto dává smysl sledovat nejen samotná data, ale i to, jak se potkají s firemními komentáři bank a s tím, jak Fed čte ekonomiku. V takové kombinaci se totiž může rychle změnit příběh, který trhy vyprávějí o růstu, inflaci i úrokových sazbách.
Zdroj: wsj.com