Posledních zhruba deset až patnáct let svádí k jednoduchému závěru: kdo držel americké akcie, zejména velké technologické tituly, ten vyhrál. Indexy v USA překonávaly většinu konkurence a pro mnoho investorů se z amerického trhu stala samozřejmá volba, téměř „jistota“. Právě v tom ale číhá riziko. Trhy se totiž umějí změnit rychleji, než se stihne přepsat investiční příběh na sociálních sítích.
Recency bias: proč věříme, že zítřek bude kopie včerejška
Psychologové tomu říkají zkreslení aktuálnosti. Když něco dlouho funguje, máme tendenci přeceňovat pravděpodobnost, že to bude fungovat i dál. V amerických akciích je dnes tento efekt obzvlášť silný: investoři si zvykli na vysoké výnosy, na rychle rostoucí zisky technologických lídrů i na to, že „nejlepší firmy jsou přece v USA“. Jenže tržní dominance není trvalý stav, ale cyklus.
Historie varuje: vítězství se střídají
Od druhé světové války se opakovaně ukazuje, že žádný trh nebývá nejlepší dvě dekády po sobě. Jednou vede Amerika, jindy Evropa, poté Japonsko nebo rozvíjející se regiony. Investoři, kteří vsadí všechno na jeden příběh, tak riskují, že přijdou o celé období, kdy se výkon přesune jinam.
Připomínkou je „ztracená dekáda“ amerických akcií v letech 2000 až 2009. Po euforii 90. let, kdy index S&P 500 zhruba zčtyřnásobil hodnotu, přišlo vystřízlivění a celkový výnos v následujících letech za očekáváním dramaticky zaostal. Zatímco USA se zotavovaly z prasknutí technologické bubliny a finanční krize, část světa nabízela investorům výrazně lepší zhodnocení.
Podobný příběh zažilo i Japonsko: v 80. letech působilo nezastavitelně, na vrcholu tvořilo obří část světové tržní kapitalizace. Pak ale splasknutí bubliny ukázalo, že „tentokrát je to jiné“ bývá na trzích jedna z nejdražších vět.
Na trzích se opakovaně potvrzuje, že největší riziko přichází ve chvíli, kdy se investice začne považovat za jistotu.
Klíčové riziko: valuace a příliš vysoká očekávání
Důvod, proč se leadership střídá, je často jednoduchý: cena se odtrhne od reality. Když trh dlouho roste, ceny akcií mívají tendenci růst rychleji než firemní zisky. Výsledkem jsou vyšší valuace a menší prostor pro další pozitivní překvapení. V USA je dnes podle Shillerova P/E ocenění velmi vysoko v historickém srovnání. Jinými slovy: část trhu může být „naceněná k dokonalosti“ a jakékoli zklamání v růstu zisků, marží nebo ekonomiky může spustit návrat k dlouhodobějším průměrům.
Důležité je i relativní srovnání. Mnohé evropské či rozvíjející se trhy se obchodují za nižší násobky zisků a často nabízejí vyšší dividendové výnosy. Pokud se pozornost investorů začne přesouvat mimo USA, může se výkonnostní rozdíl postupně zmenšovat.
Co s tím: neodcházet z USA, ale přestat na ně spoléhat
Nejde o to americké akcie zavrhnout. USA zůstávají domovem řady špičkových, globálně dominantních firem. Podstatné je nepovažovat jednu zemi ani jeden sektor za automatického vítěze příští dekády. Praktickou odpovědí je globální diverzifikace: rozložení portfolia napříč regiony i obory, které snižuje závislost na jediném scénáři.
Taková strategie funguje ve dvou směrech. Pokud USA zůstanou silné, investor z jejich růstu stále profituje. Pokud ale příští roky přinesou změnu pořadí, část portfolia umístěná mimo Ameriku může vyrovnat období slabších výnosů. Právě to je pojistka proti tomu, aby se dnešní „sázka na jistotu“ nezměnila v nepříjemnou investiční past.
Zdroj: investicniweb.cz