Myšlenka „porazit trh“ zní lákavě. Kdo by nechtěl vydělávat víc než průměr, trefovat vítězné akcie a mít pocit, že to „umí“ lépe než ostatní? Bývalý finanční poradce a dnes populární tvůrce obsahu Humphrey Yang ale upozorňuje, že tahle honba je pro většinu lidí zbytečná — a často i škodlivá.
Jeho hlavní pointa je jednoduchá: bohatství nevzniká magickým výběrem správné akcie, ale pravidelností, trpělivostí a časem. Jinými slovy: místo závodu s trhem je výhodnější nechat trh pracovat pro vás.
Porážet trh je těžké i pro profesionály
Aktivní obchodování sice tvoří „motor“ trhu, jenže dlouhodobě a konzistentně být lepší než tržní průměr je extrémně náročné. Yang připomíná, že i elitní hedgeové fondy často nedokážou dlouhodobě překonat jednoduchý indexový fond — a když už se to někomu podaří, je těžké rozlišit schopnost od štěstí.
Pro běžného investora navíc platí, že každý pokus o nadvýkon obvykle znamená více obchodů, více poplatků, více daní a více chyb.
Síla průměru: „nudné“ výnosy umí velké věci
Yang staví argument na historických datech. Index S&P 500 měl podle citovaných zdrojů za poslední dekádu průměrné zhodnocení zhruba 12,2 % ročně. V delším horizontu, od roku 1900 do současnosti, pak širší akciový index v průměru dosahoval přibližně 9,98 % ročně — navzdory krizím, válkám i „katastrofám, které si dokážete představit“.
Nejde o to, že výnosy budou každý rok stejné. Jde o to, že čas a složené úročení dokážou i z relativně obyčejného tempa udělat výsledek, který překvapí.
Co udělá složené úročení s jedním vkladem
Yang uvádí konkrétní příklad: jednorázová investice 200 000 Kč (10 000 $) může při konzervativním průměrném výnosu 7 % ročně za 30 let vzrůst na zhruba 1 522 451 Kč (76 122,55 $) — a to bez dalších vkladů. Právě proto podle něj dává smysl soustředit se víc na dobu v trhu než na snahu načasovat „správný okamžik“.
Největší riziko není graf, ale naše hlava
Proč tedy lidé pořád zkoušejí být výjimkou? Yang mluví o psychologických zkresleních: o přehnaném sebevědomí i víře, že „já to dokážu“, i když data ukazují opak. Připomíná také takzvaný dispoziční efekt — tendenci prodávat vítězné pozice příliš brzy a naopak držet ztrátové pozice příliš dlouho, zejména v nejistých obdobích.
„Hlavním problémem investora — a dokonce jeho největším nepřítelem — je často on sám,“ připomíná Yang v duchu slavného výroku Benjamina Grahama.
Emoce jako strach, radost nebo vztek se v praxi často mění v drahé chyby: panické prodeje po propadech, přehnané nákupy po růstu a neustálé přeskakování mezi „žhavými tipy“.
Co dělat místo toho: jednoduchost, pravidelnost, klid
Yang doporučuje „přijmout jednoduchost“: stavět portfolio na široce diverzifikovaných indexových fondech a ETF, například na fondech kopírujících celý americký trh nebo S&P 500. Kdo chce větší rozložení rizika, může kombinovat americký index s mezinárodním a doplnit je o dluhopisovou složku.
Důležitý je i vedlejší efekt: když přestanete soutěžit s trhem, uvolní se vám kapacita. Méně kontrolování portfolia, méně reakčního rozhodování a více prostoru držet se plánu. A právě plán, který vydržíte dodržovat i v horších letech, bývá nakonec tím, co rozhoduje.
Zdroj: yahoo.com