Americkou politickou scénou se v posledních měsících šíří vlna obvinění z takzvaného hypotečního podvodu. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa opakovaně naznačovala, že někteří její oponenti měli při žádostech o úvěr uvádět zavádějící informace. Vyšetřování serveru ProPublica ale současně přineslo tvrzení, že podobnému podezření čelí i samotný Trump – byť zatím bez formálního prověřování ze strany federálních úřadů.
Jak funguje „podvod s obsazeností“ a proč je tak lákavý
Jádrem sporů je takzvaný occupancy fraud – situace, kdy žadatel u hypotéky prohlásí, že kupovaná nemovitost bude jeho hlavním bydlištěm. Pro banku je takový klient zpravidla méně rizikový, a proto může dostat výhodnější podmínky, typicky nižší úrok. Problém nastává ve chvíli, kdy se z „hlavního bydliště“ fakticky stane investiční byt či dům k pronájmu.
Odborníci však upozorňují, že realita bývá komplikovanější než politická rétorika: lidé mění práci, rodinnou situaci i plány a hranice mezi úmyslným klamáním a administrativní chybou může být tenká.
Od Schiffa po James: obvinění jako politická munice
Trumpova administrativa v souvislosti s hypotékami zmiňovala například senátora Adama Schiffa, guvernérku Federálního rezervního systému Lisu Cookovou, kongresmana Erica Swalwella či newyorskou generální prokurátorku Letitii Jamesovou. V několika případech dotčení vinu odmítli a vývoj kauz zatím ukazuje, že získat přesvědčivé důkazy pro trestní stíhání není jednoduché.
Případ Letitie James: tvrdé sazby na papíře, rozpad v praxi
Letitia James byla původně obžalována kvůli bankovnímu podvodu a nepravdivým prohlášením. V případě odsouzení jí hrozily mimo jiné vysoké pokuty až 1 000 000 $ (20 000 000 Kč) za jednotlivý bod obžaloby. Případ se ale rozpadl: soud smetl původní obžalobu a porota následně odmítla pokus o nové vznesení obvinění.
ProPublica: Trump v roce 1993 slíbil hlavní bydliště, pak pronajímal
ProPublica upozornila na historickou epizodu z roku 1993: Trump měl během sedmi týdnů podepsat hypotéky na dvě nemovitosti v Palm Beach a u obou slíbit, že půjde o jeho hlavní bydliště. Podle dostupných záznamů však v žádném z domů nebydlel a nemovitosti měly být pronajímány jako investice. V tuto chvíli ale podle dostupných informací neprobíhá federální vyšetřování a prezidentovi nebyla vznesena žádná obvinění.
Kdo je skutečně v ohrožení a kdo se bát nemusí
Navzdory mediální pozornosti zůstává hypoteční podvod relativně vzácný. Analytická společnost Cotality uvádí, že ve 3. čtvrtletí 2025 vykazovala varovné signály jen 1 ze 118 hypotečních žádostí, tedy méně než 1 %.
Navíc platí, že „podvod s obsazeností“ se obvykle týká lidí s více nemovitostmi. Pokud kupujete první byt nebo vlastníte jen jednu nemovitost, riziko podobného obvinění je v praxi téměř nulové.
„Chyby mohou vzniknout i úplně poctivě, třeba jako administrativní omyl,“ upozorňují finanční experti, kteří připomínají, že klíčový je úmysl – a ten se u soudu prokazuje nejtěžším způsobem.
Jak se chránit: méně paniky, více otázek
Nejlepší prevencí není strach, ale srozumitelná komunikace při podpisu dokumentů. Pokud formulář pracuje s pojmy jako „hlavní bydliště“, „druhá nemovitost“ nebo „investiční nemovitost“, je namístě chtít jasné vysvětlení od banky, makléře či právníka. A pokud se vaše situace po koupi změní, vyplatí se ověřit, co přesně je potřeba bance oznámit.
Politické kauzy mohou vytvářet dojem, že se do problémů může dostat kdokoli. Data i praxe ale ukazují opak: pro většinu lidí zůstává riziko trestního stíhání kvůli „obsazenosti“ hypotéky výjimečné – a nejčastěji se láme na tom, zda šlo o promyšlený klam, nebo obyčejný omyl.
Zdroj: yahoo.com