Umělá inteligence se během krátké doby stala motorem burzovních příběhů i každodenních aplikací. S rostoucími cenami akcií však sílí i obava, že trh jede na vlně, která musí zákonitě prasknout. Finanční komentátor a youtuber Graham Stephan upozorňuje, že právě v takové atmosféře investoři nejčastěji chybují: místo aby se drželi strategie, zkoušejí „uhodnout“ vrchol a dno.
Růst táhne úzká špička a zbytek zaostává
Stephanova první výtka míří na koncentraci výnosů. Podle něj 10 největších společností dnes tvoří rekordních 42 % indexu S&P 500, zatímco spodní polovina firem je v součtu za rok v minusu. Taková nerovnováha může působit jako skrytý alarm: navenek trh vypadá silně, ale ve skutečnosti stojí na několika gigantech, často právě na těch nejvíce spojených s AI.
Zjednodušeně: i když index roste, velká část trhu se může trápit. A to je prostředí, v němž se euforie snadno zamění za „novou normalitu“.
Proč lidé v bublinách prohrávají: nakoupí nahoře, prodají dole
Stephan varuje před tím, co považuje za nejdražší investiční reflex: snahu načasovat boom. V praxi to často dopadá stejně — investoři přikupují po sérii silných růstů a když přijde pokles, panicky prodávají. Jako ilustraci připomíná příběh slavného Magellan Fundu: fond dokázal v éře Petera Lynche vydělávat mimořádně, přesto průměrný investor na něm prodělal, protože do něj vstupoval „po dobrých letech“ a utíkal při propadech.
„Bubliny nejsou nebezpečné jen proto, že mohou splasknout. Nebezpečné jsou hlavně tím, jak přimějí lidi jednat.“
„Průměrný“ rok je spíš mýtus než realita
Další Stephanův argument míří na očekávání výnosů. Mnozí investoři počítají s tím, že trh „běžně“ přidává kolem 8–12 % ročně. Jenže právě takové roky jsou podle něj vzácné: od roku 1926 se výnos v pásmu 8–12 % objevil pouze pětkrát. Realita je divočejší — častější jsou výrazné odchylky nahoru i dolů. Z toho plyne nepříjemný závěr: krátkodobě je trh hůře předvídatelný, než si většina lidí připouští.
Proč může „přepálená“ AI dál růst
I kdyby byly AI akcie nadhodnocené, Stephan zdůrazňuje, že to automaticky neznamená okamžitý pád. Bubliny se neřídí logickým harmonogramem a mohou trvat déle, než skeptici čekají. Zásadní roli hraje likvidita, ochota investorů riskovat a také měnová politika. Pokud by například došlo ke snižování sazeb, může se kapitál rychleji vracet do akcií a podpořit další „melt-up“ — růst tažený spíš tokem peněz než fundamenty.
Co je „nevyřčená“ pointa: trhy jsou cyklické
Za klíčovou Stephan považuje myšlenku, že nikdo spolehlivě neví, jaké prostředí přijde dál. Proto dává smysl stavět portfolio tak, aby přežilo růst, recesi, inflaci i období slabého růstu. Odkazuje přitom na princip „all-weather“ přístupu, tedy diverzifikace mezi aktiva, která se v různých fázích cyklu chovají odlišně.
Problém: staré recepty dnes nemusí fungovat stejně
Zároveň ale upozorňuje, že některé tradiční pilíře diverzifikace oslabily. Dlouhé období klesajících výnosů dluhopisů podle něj způsobilo, že část portfolií nemusí stačit ani na inflaci. A zlato, ač užitečné v určitých scénářích, dlouhodobě často zaostávalo za akciemi.
Nový prvek: malá příměs bitcoinu
Stephan zmiňuje výzkumy, podle nichž může i velmi malá alokace do bitcoinu zlepšit výsledky portfolia bez dramatického navýšení rizika. Konkrétně uvádí, že 2% podíl bitcoinu měl zvýšit celkový výnos až na 16,86 % a že držení delší než dva roky historicky častěji končilo v plusu. Současně dodává, že bitcoin není náhradou za „klasické“ investování — spíš doplňkem pro svět, kde se technologie a sentiment mění rychleji než dřív.
Jak se v éře AI nenechat nachytat
Jeho doporučení se nakonec stáčí k jednoduché disciplíně. Myslet v dekádách, ne v týdnech. Nepřetěžovat portfolio jedním tématem, i když zní neodolatelně. A hlavně neobchodovat emoce: pokud investice způsobuje nespavost, riziko je pravděpodobně nastavené příliš agresivně.
Podle Stephana nevyhrají ti, kteří bublinu přesně načasují, ale ti, kteří zůstanou konzistentní, diverzifikovaní a nenechají se strhnout davem — ať už rok 2026 přinese korekci, nebo další překvapivý růst.
Zdroj: yahoo.com