Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu v roce 2025 znovu otevřel kapitolu, o níž mnozí doufali, že zůstane v učebnicích: celní politiku jako hlavní vyjednávací páku. Během několika měsíců se z ní stal globální stres test – pro trhy, průmysl i diplomacii. A i když se na konci roku zdá, že největší bouře polevila, skutečný účet může přijít až v roce 2026.
Rok 2025: Celní šok a rychlá adaptace
Trumpova administrativa zvýšila průměrnou dovozní sazbu z méně než 3 % na téměř 17 %. Tak prudká změna okamžitě rozkolísala finanční trhy a přinutila obchodní partnery USA jednat v režimu „minimalizace škod“. Cla se navíc ukázala jako mimořádně výnosná: do americké státní pokladny podle dostupných odhadů přitéká zhruba 600 mld. Kč (30 mld. $) měsíčně. V praxi to posílilo Trumpovu pozici – kdo chce nižší sazby, musí nabídnout protihodnotu, nejčastěji investiční sliby a rámcové dohody.
Takové rámce uzavřely mimo jiné EU, Velká Británie, Švýcarsko, Japonsko, Jižní Korea či Vietnam. Společným znakem těchto ujednání je, že přinesla částečný klid, ale jen za cenu neurčitosti: mnohé závazky jsou formulovány vágně a ponechávají prostor k pozdějšímu výkladu.
Evropská dohoda: „nejméně špatná“ varianta
EU schytala kritiku za přijetí 15% cla na export do USA, které část evropských politiků označila za ponižující ústupek. Zároveň se ale ukazuje, že firmy se dokázaly přizpůsobit rychleji, než se čekalo – pomohly výjimky, přesměrování části exportu i hledání nových odbytišť. Podle odhadu Société Générale odpovídá celkový dopad cel zhruba 0,37 % HDP regionu, což je citelné, ale nikoli drtivé.
Největší dírou v síti dohod zůstává finální ujednání mezi USA a Čínou. Přestože proběhlo několik kol jednání i setkání nejvyšších představitelů, Peking zatím neustoupil způsobem, který by Trump mohl prodat jako jasné vítězství.
Výmluvná je i statistika: čínský obchodní přebytek navzdory clům překročil 20 bilionů Kč (1 bilion $). Čína totiž dál diverzifikuje vývoz mimo USA, posouvá se k výrobě s vyšší přidanou hodnotou a zároveň umí pracovat se svou dominancí ve vzácných zeminách – surovinách klíčových pro průmysl i bezpečnostní infrastrukturu Západu.
Zlomový moment může přijít už na začátku roku 2026, kdy má Nejvyšší soud USA rozhodovat o právním základu části „recipročních“ cel a také o clech vůči Číně, Kanadě a Mexiku, která Washington váže na tok fentanylu do USA. Pokud by soud některá opatření shodil, administrativa sice naznačuje, že sáhne po jiných mechanismech, ty jsou ale pomalejší a užší. Výsledkem by mohlo být znovuotevření dosavadních dohod a návrat volatility – tedy přesně to, co firmy a investoři po roce 2025 nechtějí.
Část trhu věří, že Bílý dům bude v roce 2026 tónovat rétoriku tak, aby netlačil inflaci výš a neprovokoval zbytečné otřesy. Jenže dokud není jasné, která cla jsou právně „neotřesitelná“, zůstává v systému zabudovaná nejistota.
Do toho vstupuje další evropské dilema: co udělat s vlastním obchodním vztahem k Číně, která při slabší domácí poptávce ještě agresivněji hledá odbytiště v zahraničí. EU se tak může ocitnout mezi dvěma tlaky – americkými cly na jedné straně a čínskou exportní ofenzivou na straně druhé. Rok 2026 proto nemusí být rokem klidu. Může to být jen přestávka mezi dvěma koly vyjednávání.
Zdroj: patria.cz