Akciové trhy jako by do nového roku vstupovaly s jednoduchým očekáváním: americká ekonomika znovu zrychlí. Pod povrchem optimismu ale stojí dvě síly, které se navzájem doplňují i zároveň popírají. První je investiční boom kolem umělé inteligence, druhou rozpočtová politika, která ekonomice krátkodobě pomáhá, ale dlouhodobě zhoršuje dluhovou rovnováhu.
AI investice: pořád obří, ale s menším „kopancem“ do růstu
Podle odhadů Goldman Sachs by se tempo růstu investic spojených s AI mělo od roku 2026 výrazně zlomit. V dalších letech (2027 a 2028) má dále slábnout, až se postupně ustálí pod hranicí 5 %. To je klíčový detail: nejde o to, že by se investice do AI zastavily. V absolutním objemu mohou zůstat mimořádné. Z pohledu makra se ale změní jejich role.
V letech 2024 a 2025 mohly výdaje na AI fungovat jako viditelný dodatečný motor, který k celkovému růstu přidával na síle. Pokud se však dynamika uklidní, ekonomika o tento „extra impuls“ přijde, i kdyby se v datových centrech dál stavělo ve velkém a firmy dál masivně nakupovaly výpočetní kapacity.
Dva výklady stejného příběhu
AI investiční vlna se dá číst dvojím způsobem. První interpretace říká, že právě AI drží americkou ekonomiku „nad vodou“: bez ní by růst působil vyčerpaně, možná by se blížil stagnaci nebo zvýšenému riziku recese. V takovém případě je problémem koncentrace: ekonomika je víc závislá na jediném segmentu, a tím pádem i zranitelnější při změně trendu.
Druhý výklad je optimističtější pro cenovou stabilitu. Zpomalení zbytku ekonomiky může vytvářet prostor, aby se masivní investice do AI nepřelily do přehřátí. Jinými slovy: kdyby vedle AI běžel naplno i zbytek hospodářství, tlak na kapacity, mzdy a ceny by mohl znovu roztočit inflaci a vynutit si přísnější měnovou politiku.
Klíčové není jen to, kolik se do AI investuje, ale zda tyto investice ještě zrychlují natolik, aby posouvaly růst celé ekonomiky.
Fiskální politika: krátký stimul, dlouhý účet
Do hry vstupuje i rozpočtová politika. Goldman Sachs naznačuje, že v příštím roce může přijít znatelný růstový impuls z fiskálu. Důležité je rozlišovat mezi vysokým deficitem a tím, zda politika zrovna působí expanzivně. Rozhoduje meziroční změna nastavení: deficit může zůstat vysoký, ale pokud se dál nezvětšuje, nemusí ekonomiku „přikrmovat“ stejně jako dřív.
Právě tato nuance bývá na trzích přehlížena. Investoři mohou vítat vyhlídku další podpory, protože zlepšuje krátkodobý výhled firemních zisků i celkové poptávky. Jenže stejný krok jde proti tomu, co americká ekonomika strukturálně potřebuje: dluhovou konsolidaci.
Dluhová dynamika a čínská paralela
Autor připomíná paralelu s Čínou. Ta dlouho řešila cyklická zpomalení dalšími stimuly, které však posilovaly starý model růstu postavený na investicích a expanzi kapacit, místo aby podporovaly přechod ke spotřebě domácností a službám. Výsledkem je křehčí dluhová dynamika a menší manévrovací prostor do budoucna.
USA nejsou Čína, ale podobnost se rýsuje v logice rozhodování: krátkodobá radost z podpory růstu může přebít dlouhodobý zájem na stabilizaci veřejných financí. Trhy mohou tleskat, jenže účet se sčítá pomaleji než titulky. A právě v tom je riziko: očekávané zrychlení ekonomiky může přijít, ale cena za něj může být vyšší, než se dnes zdá.
Zdroj: patria.cz