Na ropném trhu dnes panuje nezvyklý paradox. Většina analytiků se shoduje, že světová nabídka převyšuje poptávku, přesto se klíčová skladiště neplní tak, jak by se v období „nadbytku“ čekalo. Část zásob navíc zůstává na tankerech, připravená vyrazit ve chvíli, kdy se objeví kupující. Právě tohle chování trhu naznačuje, že obraz slabé poptávky může být zjednodušený.
Zásoby rostou, ale sklady zejí prázdnotou
Podle dat citovaných v médiích se objem ropy uložené na tankerech dostal na nejvyšší úroveň od roku 2020, zhruba na 1,3 miliardy barelů. Zároveň ale některé velké skladovací uzly – například v Karibiku či v Jihoafrické republice – nejsou ani zdaleka zaplněné a zásoby v americkém Cushingu (Oklahoma) mají být nejnižší od roku 2007.
Jedno z vysvětlení je čistě tržní: futures křivka podle obchodníků momentálně „neplatí“ skladování. Jinými slovy, cenový rozdíl mezi dodávkou dnes a v budoucnu není takový, aby se vyplatilo ropu uložit do nádrží a čekat. Tankery tak fungují jako pohyblivé sklady – a zároveň jako logistická výhoda, protože mohou rychle změnit směr podle toho, kde se objeví poptávka.
Sankcionovaná ropa si dál hledá cestu k odběratelům
Že poptávka není úplně „měkká“, dokládá i skutečnost, že kupce nacházejí i sankcionované objemy. Indie podle dostupných údajů v prosinci odebírala ruskou ropu v průměru kolem 1,2 milionu barelů denně, i po zpřísnění amerických opatření na konci listopadu. Je to méně než listopadových 1,77 milionu, ale nepropadlo se to na úroveň, se kterou část trhu počítala. Podobně do Číny proudí více ropy; v období čtyř týdnů do začátku prosince se dovoz měl pohybovat kolem 3,68 milionu barelů denně.
Ropa na moři může působit jako „přebytek“, ale zároveň je signálem, že obchod čeká spíš na správnou cenu a kontrakt než na skutečné zhroucení poptávky.
Roste těžba mimo sankce: Brazílie, Guyana i Kanada
Do vnímání přebytku přispívá i růst produkce mimo sankční režimy. Guyana od startu komerční těžby zvyšuje exporty, Brazílie v listopadu dosáhla nového maxima kolem 4 milionů barelů denně a Kanada zrychluje tempo po rozšíření ropovodu Trans Mountain. Bankovní odhady navíc počítají s dalším růstem kanadské produkce v následujících letech, a to i v prostředí nižších cen.
Výsledkem je tlak na cenu, který může krátkodobě působit jako „převis nabídky“, ale dlouhodobě často vede k opačnému efektu: producenti začnou brzdit investice a upravovat těžbu.
Rok 2026 ve znamení slabších cen, ale i tvrdších rozhodnutí
Pro rok 2026 řada prognóz předpokládá slabší ropné ceny. U Brentu se objevují odhady průměru pod 1200 Kč (60 $), což by byla nejnižší průměrná úroveň od roku 2020. Levnější ropa zní jako dobrá zpráva pro domácnosti i průmysl: nižší ceny paliv se promítají do dopravy, výroby i inflace a uvolňují prostor pro spotřebu.
Z pohledu producentů je to ale hra s limity. OPEC+ už na slabost cen reagoval pozastavením plánovaných růstů těžby na první tři měsíce nového roku a současně schválil mechanismus, který má znovu posoudit udržitelnou kapacitu jednotlivých zemí – klíčový parametr pro kvóty od roku 2027. I státy s robustními rozpočty narážejí na realitu: Saúdská Arábie v prostředí slabších příjmů více sahá po dluhu a zvažuje úpravy části plánů Vision 2030 kvůli nákladům.
Levná ropa tak může urychlit návrat rovnováhy: jakmile ceny začnou bolet rozpočty a investiční plány, těžba se přizpůsobí. Pro spotřebitele je to příjemné období, které ale podle zkušenosti z komoditních cyklů nebývá trvalé. Trh si nakonec rovnováhu vynutí – i kdyby přes dočasný přebytek.
Zdroj: yahoo.com