České domácnosti si na účtech a v hotovosti stále drží nezvykle velkou část úspor. Podle dat Eurostatu tvoří likvidní peníze zhruba 40 % finančních aktiv. Oproti situaci před deseti lety (46 %) jde sice o posun správným směrem, jenže i tak zůstává v bankách „zaparkováno“ víc, než je z dlouhodobého hlediska zdravé.
Hotovost a vklady: pohodlí, které se může prodražit
Celková finanční aktiva českých domácností dosáhla v roce 2024 přibližně 11,7 bilionu korun. Z toho 4,7 bilionu připadlo na hotovost a bankovní vklady. Jde o peníze, které jsou snadno dostupné a dávají smysl jako rezerva pro nečekané výdaje. Problém nastává ve chvíli, kdy na běžných účtech nebo na nevýhodných vkladech dlouhodobě leží desítky až stovky tisíc korun bez jasného účelu.
V eurozóně se podíl hotovosti a vkladů dlouhodobě drží kolem jedné třetiny, takže Česko působí v evropském srovnání stále nadprůměrně konzervativně. Konzervativnost sama o sobě není špatná, jen je potřeba rozlišovat mezi bezpečím a zbytečnou ztrátou kupní síly.
Pokud úroky na účtech dlouhodobě nestačí na inflaci, peníze sice nominálně „neubývají“, ale reálně si za ně koupíte méně.
Inflace vs. běžný účet: tichý odliv hodnoty
Běžné účty úročí jen minimálně a ani termínované vklady často nedokážou inflaci spolehlivě porazit. Výsledek je jednoduchý: dlouhodobě odložené peníze ztrácejí hodnotu. To je důležité zejména pro domácnosti, které mají vytvořenou rezervu dávno nad rámec toho, co reálně potřebují pro provoz a klidné spaní.
Investování roste, přesto zůstává prostor pro zlepšení
Dobrá zpráva je, že investiční aktivita v Česku sílí. Podíl investic do akcií, dluhopisů, ETF a fondů podle Eurostatu v roce 2024 vzrostl na 50,6 % finančních aktiv domácností. Objem takto investovaných prostředků dosáhl 5,6 bilionu korun. Oproti době před deseti lety, kdy šlo zhruba o dvě pětiny, je to znatelná změna.
Růst zájmu o investování souvisí i s obdobím rychlého zdražování. Inflace mnoha lidem připomněla, že „peníze na účtu“ nejsou totéž co „peníze v bezpečí“. Investice samozřejmě kolísají, ale pro dlouhý horizont bývají jedním z mála realistických způsobů, jak kupní sílu nejen udržet, ale i zvyšovat.
Co Čechy brzdí: nejistota a slabší investiční gramotnost
Překážkou širšího investování zůstává nejistota při výběru produktů a také nepochopení základních principů rizika. Řada lidí si například nepřipouští, že výnosy nejsou zaručené, nebo naopak přeceňuje „bezpečí“ bankovních zůstatků bez ohledu na inflaci. Dalším problémem je záplava možností: od fondů přes ETF až po jednotlivé akcie. Bez jednoduchého plánu se snadno odkládá rozhodnutí nebo se vybírá podle emocí.
Praktický rámec: rezerva ano, ale s jasným limitem
Smysluplný základ je mít po ruce přiměřenou finanční rezervu, typicky na několik měsíců výdajů, a teprve potom řešit dlouhodobé cíle. Současně platí, že drahé dluhy (například kreditní karty či nevýhodné spotřebitelské úvěry) obvykle dávají ekonomicky větší smysl splatit dřív, než se pustit do investování.
Pro samotné investice se v praxi osvědčuje jednoduchost: pravidelnost, dlouhý horizont a diverzifikace. Namísto honby za „zaručenými“ tipy bývá pro většinu domácností užitečnější nastavit srozumitelné pravidlo, kolik peněz půjde každý měsíc do široce rozložených nástrojů, a držet se ho i v obdobích, kdy trhy kolísají.
Zdroj: investicniweb.cz