Akciové trhy vstupují do roku 2026 ve stavu, který lze číst jako jednoznačný signál důvěry: investoři jsou stále ochotni platit nadprůměrné ceny za současné firemní zisky. V praxi to znamená, že valuace zůstávají vysoko nejen ve srovnání s nedávnou historií, ale i ve srovnání s většinou světových trhů. A protože valuace jsou jedním z míst, kde se potkává psychologie investorů s tvrdými čísly, vypovídají zároveň o přetrvávajícím optimismu.
Valuace jako společný jmenovatel sentimentu a fundamentu
Sentiment lze měřit desítkami indikátorů, od průzkumů nálady po tok peněz do fondů. Jenže málokteré měřítko je tak „nekompromisní“ jako cena, kterou trh zaplatí za jednotku zisku. Pokud by převládala averze k riziku, těžko by se trh dlouhodobě udržel na mimořádně vysokých násobcích. Naopak vysoké valuace obvykle naznačují, že investoři věří ve slušné vyhlídky zisků i v to, že případná rizika budou zvládnutelná.
Vysoké valuace nejsou jen číslo v tabulce – jsou zprávou o tom, jak moc trh věří budoucnosti.
Co říká PEG: drahé USA, „normálnější“ zbytek světa
Vedle klasického ukazatele P/E (cena vůči zisku) se do popředí dostává PEG, který P/E vztahuje k očekávanému růstu zisků. Logika je jednoduchá: dvě firmy mohou mít stejné P/E, ale ta s vyšším očekávaným růstem by měla mít „hodnotnější“ dnešní zisky, protože se v čase rychleji násobí.
Typický příklad: pokud mají dvě akcie P/E 15 a u jedné se čeká růst zisků 7,5 %, vychází PEG na 2. U druhé, kde se čeká růst jen 5 %, vychází PEG na 3. Vyšší PEG pak otevírá otázku, co investory vede k tomu, že platí relativně více za pomaleji rostoucí zisky: jde o nižší riziko, vyšší kvalitu hotovosti, nebo jen o příběh, který trh zrovna chce slyšet?
Právě zde se ukazuje trvající rozdíl mezi Spojenými státy a zbytkem světa. Data z posledních let naznačují, že americký PEG zůstává výrazně výše než na mimoamerických trzích. Zatímco svět mimo USA se po růstu valuací „usadil“ přibližně na úrovních známých z poloviny minulé dekády, americký trh připomíná spíše valuace z období 2017–2020 – tedy citelně výše. Jinými slovy: americká „výjimečnost“ v očích trhu zatím neuvadá, i když se v závěru roku 2025 mezera podle některých pozorování mírně zúžila.
Pět největších firem vs. zbytek trhu: rozdíl, který přetrvává
Další důležitý pohled nabízí srovnání valuací pěti největších titulů s „rezervou“ zbytku indexu. Historie zná období, kdy se valuace obou skupin sbližují, i fáze, kdy se velcí hráči obchodují s výraznou prémií. Ta dnešní připomíná epizody, kdy trh sázel na úzký segment lídrů a jejich schopnost změnit pravidla hry.
Zajímavé je, že relativně vysoké P/E se dnes netýká jen samotných technologických gigantů. I širší trh se obchoduje na zvýšených násobcích vůči své historii, což může mít dvojí čtení: buď jde o rozšířenou „euforii“, nebo o signál, že investoři očekávají reálné přínosy technologické vlny napříč sektory.
AI příběh se rozlévá ekonomikou – a s ním i očekávání
Právě zde vstupuje do hry umělá inteligence. Pokud má AI přinést produktivitu a vyšší ziskovost, nemůže zůstat uzamčená jen v několika megakapitalizovaných firmách. Musí se promítnout do bank, průmyslu, logistiky, zdravotnictví i služeb – zkrátka do většiny ekonomiky. Vysoké valuace napříč širším trhem tak mohou naznačovat, že investoři začínají počítat s „druhou vlnou“: s tím, že AI nebude jen o dodavatelích čipů a cloudové infrastruktury, ale i o firmách, které ji dokážou využít.
To ale současně zvyšuje nároky na realitu. Když trh platí za zisky hodně, snižuje si polštář pro zklamání. A v prostředí, kde se za 1 dolar (20 Kč) zisku často připlácí víc než dřív, bude rok 2026 testem, zda se optimismus přetaví do skutečných výsledků.
Zdroj: patria.cz