S&P 500 si mnoho investorů spojuje s jednoduchou definicí diverzifikace: pět set firem napříč sektory, stabilní americká ekonomika a „tržní průměr“, který dlouhodobě roste. Jenže v posledních letech se stále častěji ukazuje, že tento dojem může být klamný. Růst celého indexu může na první pohled působit zdravě a široce rozprostřeně, ale ve skutečnosti jej může táhnout jen úzká skupina největších titulů.
Problém není v tom, že velké firmy rostou. Problém je v tom, že jejich váha v indexu je tak vysoká, že dokážou překrýt slabost zbytku trhu. V extrému může platit, že čtyři akcie stojí za téměř polovinou celkových zisků indexu. Investor pak snadno přehlédne, jak moc je jeho výsledek závislý na několika málo jménech.
Jak vzniká koncentrační riziko u „diverzifikovaného“ indexu
S&P 500 je typicky vážený podle tržní kapitalizace. Čím větší firma, tím větší podíl v indexu. Když největší společnosti prudce rostou, automaticky získávají ještě větší váhu a jejich vliv se dále zvyšuje. V praxi to znamená, že i když index obsahuje stovky akcií, jeho krátkodobý i střednědobý výkon může být de facto sázkou na velmi úzký segment trhu.
To se často děje v období technologických trendů, jako jsou investice do umělé inteligence, cloudových služeb nebo polovodičů. Kapitál se koncentruje do lídrů, kteří přitahují pozornost médií i investorů, zatímco „zbytek“ indexu může stagnovat nebo růst jen mírně. Z pohledu celkového grafu S&P 500 vše vypadá v pořádku, ale pod povrchem se diverzifikace ztenčuje.
Šířka trhu: ukazatel, který mnoho investorů ignoruje
Když index roste, většina lidí řeší především jeho procenta. Ještě důležitější otázka ale zní: kolik akcií se na růstu skutečně podílí? Právě tomu se říká šířka trhu. Pokud roste jen pár největších titulů, zatímco většina akcií zůstává pozadu, může být trh křehčí, než napovídá headline výkonnost.
V takové situaci se zvyšuje riziko, že negativní zpráva u několika dominantních firem stáhne dolů celý index, i když se stovkám dalších společností objektivně daří. Investor, který nakupuje „celý trh“, pak může být překvapen, jak rychle se zisky odpaří, protože je fakticky držel v několika velkých pozicích zabalených do jednoho ETF.
Index může vypadat jako široká diverzifikace, ale ve skutečnosti se chovat jako úzce koncentrované portfolio – a právě to je jádro falešného bezpečí.
Co to znamená pro indexové investování
Indexové investování zůstává pro mnoho lidí rozumnou strategií, zejména díky nízkým nákladům a disciplíně. „Falešná diverzifikace“ ale připomíná, že ani index není automaticky pojistkou proti koncentraci. Investor by měl vnímat rozdíl mezi počtem firem v indexu a tím, kolik z nich reálně určuje výnos.
Praktickým dopadem je volba nástrojů a doplňků portfolia. Někdo může zvážit širší geografickou diverzifikaci mimo USA, jiný dá přednost indexům s alternativním vážením, které nezvýhodňuje největší firmy tolik jako klasické tržní vážení. Důležité je také nepodléhat dojmu, že „S&P 500 roste, takže roste celý trh“. Někdy roste jen jeho špička.
Jak se bránit: dívat se pod kapotu
Nejde o to index zavrhnout, ale porozumět jeho konstrukci. Pokud výnosy táhne úzká skupina akcií, roste citlivost portfolia na jejich ocenění, výsledky a regulatorní rizika. Zdravý přístup proto zahrnuje kontrolu koncentrace, sledování šířky trhu a realistické očekávání, že „průměr trhu“ může být v některých obdobích ve skutečnosti příběhem několika vítězů.
Pro investora je to nepříjemná, ale cenná lekce: diverzifikace není jen počet tickerů, ale skutečné rozložení rizika. A právě to může rozhodnout o tom, zda bude další pokles jen běžnou volatilitou, nebo bolestivým zjištěním, že „pasivní“ neznamená „bez rizika“.
Zdroj: finex.cz