Amazon se staví na stranu Flowers Foods v klíčovém sporu o „poslední míli“
Amazon se připojil k americké pekárenské skupině Flowers Foods v řízení u Nejvyššího soudu USA, které může zásadně změnit pravidla pro firmy závislé na lokálním doručování. Jádrem sporu je otázka, zda se na řidiče zajišťující doručení v závěrečné fázi přepravy, často označované jako „poslední 1,6 km (1 míle)“, vztahuje výjimka z federálního zákona o arbitráži (Federal Arbitration Act, FAA).
O co jde: arbitráž, nebo soud?
FAA obecně podporuje řešení pracovních sporů prostřednictvím arbitráže, kterou zaměstnavatelé obvykle preferují kvůli rychlosti a menší publicitě. Zákon však obsahuje výjimku pro určité „třídy pracovníků zapojených do mezistátního či zahraničního obchodu“ – v praxi chápanou jako výjimku pro část dopravních profesí. Pokud pracovník do výjimky spadá, firma jej zpravidla nemůže nutit k arbitráži a spor může zamířit k soudu.
Desátý okruh vs. zbytek USA: rozpor, který má vyřešit Nejvyšší soud
V kauze Brock vs. Flowers Foods rozhodl Desátý odvolací okruh, že řidiči rozvážející produkty Flowers Foods (například pečivo a sladké výrobky) jsou součástí „nepřerušené mezistátní cesty“ zboží. Přestože sami hranice států nepřekračují, podle soudu tvoří poslední článek dodavatelského řetězce, a proto do výjimky FAA spadají. To jim otevírá cestu k běžnému soudnímu řízení místo arbitráže.
Jiné federální okruhy však u podobných modelů „poslední míle“ dospěly k opačnému závěru. Právě tento rozpor je důvodem, proč Nejvyšší soud přijal případ k projednání: cílem je sjednotit výklad napříč USA.
Proč do toho vstupuje Amazon
Amazon podal podporující stanovisko (amicus brief), protože jeho doručovací ekosystém stojí na tisících lokálních tras provozovaných nezávislými partnery a řidiči (včetně známých programů DSP a Flex). Zboží se sice často pohybuje napříč státy ještě předtím, než dorazí do posledního depa, samotná závěrečná doručovací trasa ale typicky probíhá „celá uvnitř jednoho státu“.
Amazon tvrdí, že rozhodující má být práce konkrétní třídy pracovníků, nikoli historie zásilky nebo obchodní dosah firmy. Jinými slovy: pokud řidič aktivně a přímo nepřeváží zboží přes hranice států a ani není v těsném kontaktu s dopravními prostředky a profesemi, které mezistátní přepravu skutečně zajišťují, neměl by být považován za pracovníka v mezistátním obchodu pro účely výjimky FAA.
Amazon ve svém podání zdůrazňuje, že zákon má vést k jednoduchému testu: zda daná skupina pracovníků přímo přepravuje zboží přes hranice států. U lokálních rozvozů, které hranice nepřekračují, má být odpověď záporná.
„Nepřerušená cesta“ jako zdroj chaosu
Firma zároveň kritizuje přístup založený na pojmu „continuous interstate journey“ (nepřerušená mezistátní cesta). Podle Amazonu vede k nahodilým výsledkům: stejný typ doručení by jednou do výjimky spadal a podruhé ne, jen podle toho, zda byla položka v okamžiku objednávky ve skladu ve stejném státě, nebo v jiném.
Flowers Foods už se u Nejvyššího soudu v podobném tématu objevila nedávno. V loňské věci známé jako Bisonette soud jednomyslně odmítl argument, že řidiči rozvážející pečivo jsou spíše „pekařští“ než „dopravní“ pracovníci. Tím potvrdil, že jde o dopravu. Aktuální případ je tak „druhé dějství“: když jsou to dopravní pracovníci, platí výjimka FAA i tehdy, když jezdí pouze lokálně?
Co může verdikt změnit
Rozhodnutí Nejvyššího soudu může přepsat právní mapu pro široký segment poslední míle: od rozvozu potravin a balíků až po další lokální distribuci. Pro firmy by příznivější výsledek znamenal snazší prosazení arbitrážních doložek. Pro řidiče naopak vyšší šanci dostat se se sporem před soud, což obvykle zvyšuje tlak na změny pracovních podmínek i na výši vyrovnání.
V sázce není jen status jedné skupiny rozvozů, ale obecnější odpověď na otázku, kde dnes v logistice začíná a končí „mezistátní obchod“.
Zdroj: yahoo.com