Ještě nedávno byla umělá inteligence pro mnoho firem hlavně laboratoří plnou pilotních projektů. Podle nejnovějšího průzkumu analytiků Fidelity International se ale situace rychle mění: podniky napříč sektory přecházejí od testování k produkčnímu nasazení a vedení firem chce vidět měřitelnou návratnost dříve, než se původně čekalo. Zatímco loni očekávala pozitivní dopad AI na ziskovost v horizontu jednoho roku zhruba čtvrtina analytiků, dnes už je to téměř polovina. Klíčový verdikt má padnout v roce 2026.
Od „hezké prezentace“ k reálnému byznysu
Nejviditelnější posun hlásí bankovní sektor. Analytici popisují, že use casy už nejsou jen obecnými body v prezentacích pro investory, ale konkrétními řešeními v provozu. Nejprve šlo hlavně o úspory: automatizaci zákaznické obsluhy, rychlejší zpracování dokumentů nebo lepší detekci podvodů. Nově se však banky snaží AI využít i k růstu výnosů, například pro personalizované nabídky, podporu poradců při jednání s klienty či zlepšování obchodních a tradingových nástrojů.
Vedle bank se do čela očekávaných vítězů roku 2026 dostávají telekomunikace a velké technologické platformy. U telekomů se do hry dostává provozní efektivita: AI může pomoci dynamicky řídit infrastrukturu a spotřebu energie podle aktuálního vytížení sítě. U internetových platforem se naopak hledá způsob, jak AI přetavit ve vyšší příjmy ze stávajících uživatelských základen – typicky v reklamě, doporučovacích systémech či nových placených funkcích.
Druhá vlna: datová centra, energie a měď
Růst AI ale neznamená jen software. Jeho „vedlejším produktem“ je stavební boom datových center a tlak na infrastrukturu, která je živí. Datová centra pro AI jsou energeticky náročná, a s tím roste i poptávka po materiálech, zejména po mědi, bez níž se neobejdou kabeláže, transformátory ani rozvodné sítě.
AI může zvednout produktivitu, ale zároveň zvyšuje účty za elektřinu. Debata o tom, zda budou stačit obnovitelné zdroje, nabírá na intenzitě – stabilní dodávky mají často blíž k plynu, jádru nebo uhlí než k proměnlivým zeleným zdrojům.
Pro investory i managementy to vytváří nové dilema: náklady na výpočetní kapacity a energii mohou část přínosů AI „sežrat“, pokud se nepodaří rychle monetizovat produkty a procesní změny.
Největší účet se skrývá ve mzdách
Krátkodobě míří řada projektů AI na snižování nákladů – a největší položkou bývají mzdy. V USA přesahují roční mzdové náklady 13 bilionů $ (260 bilionů Kč). I malý procentní pokles tak představuje obrovský prostor pro růst marží. Už dnes analytici zmiňují případy, kdy firmy dokážou navyšovat tržby bez odpovídajícího růstu počtu zaměstnanců.
Z makropohledu je to dvojsečné. Slabší tvorba pracovních míst tradičně škodí ekonomice a veřejným rozpočtům. Zároveň však může část dopadu kompenzovat vyšší produktivita a „efekt bohatství“, pokud růst zisků a valuací posílí investiční portfolia domácností.
Rok pravdy: motor růstu, nebo nákladová past?
Rok 2026 se tak rýsuje jako test dospělosti AI. Optimisté věří, že agentní systémy a další nástroje postupně zjednoduší firemní procesy a odemknou nové zdroje příjmů. Skeptici varují před scénářem „černé díry“: kapitálové výdaje na infrastrukturu porostou rychleji než užitek a část kapacit zůstane nevyužitá. V sázce je jednoduchá otázka: ukáže AI v účetních výkazech jasný přínos, nebo zůstane především drahým slibem?
Zdroj: patria.cz