Akciové trhy mají tendenci růst déle, než většina investorů čeká, a padat rychleji, než si dokážeme připustit. Rok 2026 sice nemusí nutně přinést „velký krach“, ale existuje několik realistických scénářů, které by mohly prudce zhoršit náladu, zvýšit volatilitu a spustit řetězovou reakci výprodejů. Nejnebezpečnější bývá situace, kdy se sejde více negativních vlivů najednou a investoři začnou zpochybňovat to, co ještě včera působilo neotřesitelně.
Trhy obvykle nekolabují kvůli jedné zprávě, ale kvůli ztrátě důvěry, že rizika jsou pod kontrolou.
1) Tvrdé přistání ekonomiky: drahé peníze, dluh a refinancování
Jedním z nejpravděpodobnějších spouštěčů je kombinace vyšších úrokových sazeb a zpomalující ekonomiky. I když inflace postupně klesá, v praxi to neznamená automatický návrat k „levným penězům“. Pro firmy i domácnosti je klíčové, za jakých podmínek dokážou refinancovat staré závazky. Právě v roce 2026 může řadě podniků doběhnout financování sjednané v éře nízkých sazeb a nové úvěry už mohou vycházet dramaticky hůř.
Pokud by se současně zhoršily marže a poptávka, investoři začnou přeceňovat riziko bankrotů a kreditních událostí. V takovém prostředí obvykle trpí zejména cyklické sektory a firmy s vysokou zadlužeností. Stačí, aby se do hry přidaly rostoucí defaulty v rizikovějším segmentu dluhopisů, a trh rychle přepne z „optimismu“ do režimu „ochrany kapitálu“.
2) Přepálené valuace a nebezpečná koncentrace v několika titulech
Druhým rizikem je strukturální: akciové indexy mohou být v určité fázi až příliš závislé na úzké skupině největších firem. Když velká část výnosů stojí na několika „tahounech“ (typicky technologických nebo AI příbězích), stačí jedna série zklamání ve výsledcích, regulaci nebo výhledech a indexy se mohou sesunout i bez plošné recese.
Typický scénář vypadá tak, že se růstové očekávání promítne do valuací, které už neodpouštějí ani drobnou chybu. Jakmile přijde slabší růst tržeb, tlak na marže nebo se ukáže, že investice do nových technologií nepřinášejí návratnost tak rychle, jak trh doufal, nastává prudké „přecenění“. A protože pasivní investování a indexové fondy automaticky přelévají peníze do největších titulů, může být výprodej při změně sentimentu rychlý a plošný.
3) Geopolitika, energie a fiskální šok: když se rizika násobí
Třetím potenciálním spouštěčem je vnější šok, který trh nedokáže předem správně nacenit: eskalace geopolitického napětí, nové bariéry v globálním obchodu nebo energetická krize. Tyto události mívají okamžitý dopad na ceny komodit, logistiku i inflační očekávání. Výsledkem může být paradoxní situace, kdy ekonomika slábne, ale inflace se kvůli dražším vstupům znovu zvedá. To je pro akcie obzvlášť nepříjemná kombinace.
Do toho vstupuje fiskální stránka. Vysoké deficity a rostoucí náklady na obsluhu státních dluhů mohou zvyšovat výnosy dluhopisů a „vysávat“ likviditu z rizikových aktiv. Pokud by například americký deficit zůstal poblíž 1 bilionu USD (20 bilionů Kč) ročně a investoři by začali požadovat vyšší rizikovou prémii, dopad se může přelít do celého globálního finančního systému. Trh pak neřeší jen zisky firem, ale i to, za kolik se dá financovat stát, banky a celý úvěrový cyklus.
Co si z toho má investor odnést
Rok 2026 může být zcela klidný, ale stejné signály, které se v růstu přehlížejí, se v panice mění v katalyzátor. Rozumné je počítat se scénářem, že přijde období vyšší volatility, a mít dopředu jasno, jaké riziko je přijatelné. Nejde o to trh „uhodnout“, ale přežít horší fázi bez nucených prodejů a s portfoliem, které odpovídá horizontu i psychické odolnosti. Pokud se navíc sejdou drahé peníze, přepálené valuace a vnější šok, dopad může být násobný a návrat důvěry pomalejší, než bývá v optimistických předpovědích.
Zdroj: finex.cz