Rok 2025 zanechal v americké centrální bance nezvyklou stopu: Fed se ocitl mezi dvěma protichůdnými cíli svého mandátu – krotit inflaci a zároveň hlídat, aby se výrazně nezhoršila zaměstnanost. Podobné napětí si pamatují spíše ekonomické učebnice z éry stagflace, a také proto se na zasedáních výboru pro měnovou politiku objevilo více nesouhlasných hlasů než v předchozích letech. A podle řady analytiků se tato rozpolcenost přelije i do roku 2026.
Rok tří snížení a prosincový rozkol
Předseda Fedu Jerome Powell dokázal napříč tábory prosadit tři snížení úrokových sazeb, která měla fungovat jako „pojistka“ proti viditelně slábnoucímu trhu práce. Už v létě ale praskliny v jednotě zesílily: guvernéři Chris Waller a Michelle Bowman otevřeně preferovali preventivní snížení, zatímco část vedení se obávala, že inflace zůstane příliš „lepivá“.
V prosinci se napětí proměnilo v plnohodnotný spor. Dva hlasující členové – Austan Goolsbee (Chicago Fed) a Jeff Schmid (Kansas City Fed) – nesouhlasili se snížením kvůli inflačním rizikům. Na opačné straně barikády stál Stephen Miran, který požadoval razantnější krok o 50 bazických bodů. Signál pro trhy byl jasný: i když Fed sazby srazil, shoda uvnitř instituce je křehká.
Podle ekonomů bude mít příští šéf Fedu problém „udržet kočky pohromadě“ – zvlášť pokud se inflace bude držet výš, zatímco zaměstnanost bude dál měknout.
Tarify, nejistota a rostoucí vliv Trumpovy administrativy
Zásadním zdrojem nejistoty se staly kroky Bílého domu. Prezident Donald Trump v průběhu roku rozkolísal očekávání firem i domácností sérií změn v hospodářské politice – od proměnlivých cel až po kroky omezující migraci. Fed velkou část roku vyčkával, protože dopady na růst, inflaci a pracovní trh nebyly čitelné.
Klíčový zlom přišel po dubnovém kroku přezdívaném „Liberation Day“, kdy administrativa zavedla nejširší vlnu cel za poslední století. Zatímco zpočátku řada centrálních bankéřů předpokládala jednorázové zdražení, postupně sílila obava, že cla mohou zvednout inflační očekávání na delší dobu. Část Fedu – včetně Powella a Wallera – však věří, že cenový dopad vyvrcholí v prvním čtvrtletí a pak začne odeznívat.
Personální zásahy a otázka nezávislosti
Kromě politiky sazeb přitahovala pozornost i nezávislost centrální banky. Trump veřejně tlačil na rychlejší snižování sazeb a podle dostupných informací zkoumal možnosti, jak Powella z funkce odstranit. I když k odvolání nedošlo, trhy znejistěly už samotnou hrozbou politického zásahu.
Kontroverzi prohloubil i krok, kdy prezident odvolal guvernérku Lisu Cook kvůli údajnému hypotečnímu podvodu; případ dál řeší soudy a Nejvyšší soud jej má projednat na začátku příštího roku. V létě navíc rezignovala guvernérka Adriana Kugler a na zbytek jejího mandátu byl jmenován Stephen Miran, který si ponechal vazbu na Bílý dům formou „dočasného“ uvolnění z jiné funkce. Pro část pozorovatelů to byl další signál, že hranice mezi administrativou a Fedem se nebezpečně ztenčuje.
Rok 2026 pod mlhou: chybějící data a inflace nad cílem
Výhled na rok 2026 komplikuje rekordně dlouhý „shutdown“ federální vlády, který způsobil výpadky oficiálních statistik. Fed se v nejcitlivějších měsících opíral o soukromé zdroje dat, které jsou relativně bohaté u zaměstnanosti, ale slabší u cen a inflace. Poslední inflační čísla sice naznačila ochlazení, jenže kvůli datovým mezerám panují pochybnosti o přesnosti. Prezident newyorského Fedu John Williams upozornil, že CPI může inflaci podhodnocovat o 0,1 procentního bodu, zatímco Beth Hammack z Clevelandu mluvila o 0,2 až 0,3 bodu.
Zároveň se nezaměstnanost posunula na 4,6 % a inflace zůstává nad 2% cílem. V tomto mixu Fed naznačuje opatrnost: po třech „pojistných“ krocích chce na začátku roku spíše vyčkávat. Někteří ekonomové očekávají v roce 2026 už jen jedno snížení, jiní – při předpokladu pozdějšího ochlazení inflace – vidí prostor pro více kroků.
Nový předseda Fedu: více konsenzu, nebo více sporů?
Rok 2026 má přinést první výměnu v čele Fedu po osmi letech. Powell má zůstat ve funkci do května a trhy počítají s tím, že prezident nominuje kandidáta nakloněného nižším sazbám. Jenže právě to může rozpory ještě zvýraznit. Pokud inflace zůstane zvýšená, část výboru může naopak tlačit na stabilitu, případně i na přitvrzení politiky. A pokud nový šéf zkusí prosazovat rychlé škrty, počet nesouhlasných hlasů může dále růst.
Jisté je jedno: Fed vstupuje do roku 2026 s citelně slabší jednotou, pod politickým tlakem a se zhoršenou viditelností ekonomiky. V takovém prostředí bude každé rozhodnutí o sazbách nejen technickou volbou, ale i testem důvěry v to, že centrální banka dokáže zůstat pevnou institucí mimo dosah okamžité politiky.
Zdroj: yahoo.com