Umělá inteligence se dosud nejviditelněji prosazovala v „digitálních“ profesích: psala texty, analyzovala data nebo pomáhala programátorům. Podle ekonoma Antona Korinka se ale těžiště může rychle přesunout do fyzického světa. Důvod je ukrytý přímo v definici, kterou používá OpenAI: AI má být „vysoce autonomní systém, který překonává lidi ve většině ekonomicky hodnotných prací“. A protože značná část takové práce je fyzická, cesta k naplnění této definice vede přes robotiku.
Když jsou „mozky“ lepší, tělo najednou umí víc
Korinek upozorňuje, že posun v kognitivních schopnostech modelů je široce sledovaný, ale pokrok v robotice se často podceňuje. V praxi se však ukazuje jednoduchý efekt: dáte-li robotům výrazně schopnější „mozek“, zlepší se jejich výkon skokově. Nejde jen o přesnost nebo rychlost, ale o schopnost zvládat proměnlivé situace, orientovat se v prostoru, plánovat kroky a bezpečně pracovat vedle lidí.
Takový vývoj může podle Korinka v příštích letech dál zrychlovat. Pokud se podaří vyvinout stroje schopné kombinovat kognitivní i fyzickou práci, dopad na zaměstnanost a strukturu ekonomiky může být výraznější než u předchozích vln automatizace.
Nejde jen o peníze: práce dává lidem i smysl
Korinek zároveň připomíná, že práce není pouze zdrojem příjmu. Pro mnoho lidí představuje sociální vazby, denní režim, pocit užitečnosti a identitu. I když by se na první pohled mohlo zdát, že „neoblíbenou“ práci je skvělé přenechat strojům, společnost se může dostat do situace, kdy bude muset řešit psychologické a komunitní důsledky rychlého úbytku pracovních rolí.
„Možná jsou nepeněžní výhody práce velmi důležité,“ varuje Korinek a připomíná, že i řada lidí v důchodu pracuje dobrovolně – a právě díky tomu je spokojenější.
Scénář 20% nezaměstnanosti: extrém, který nelze ignorovat
Nejvýraznější část Korinkovy úvahy se týká tempa změny. Zmiňuje obavy jednoho z lídrů AI průmyslu, že by se v krajním případě mohla během 1 až 5 let objevit nezaměstnanost kolem 20 %. Korinek přitom zdůrazňuje, že nejistota je vysoká a nikdo neví, zda se takový scénář naplní. Právě proto doporučuje „plánování scénářů“: mít připravené varianty kroků pro různé rychlosti nástupu robotů do praxe.
Daňový systém postavený na práci může narazit
Pokud by hodnota lidské práce v ekonomice výrazně klesla, narazí podle Korinka také veřejné finance. Dnes zhruba dvě třetiny daňových příjmů plynou ze zdanění práce. V prostředí, kde část pracovních míst nahradí stroje, může být nutné přeskládat zdroje příjmů státu – například směrem ke zdanění spotřeby nebo kapitálu, který stojí za AI systémy a robotickými flotilami.
AI gramotnost od základní školy a riziko „znehodnocení“ dovedností
Rychlost změn podle Korinka vytváří tlak i na vzdělávání. AI gramotnost nemá být výsadou vysokoškoláků: důležité je, aby se s technologií seznamovaly už děti na základních školách – nejen jak ji používat, ale i jak jí rozumět a jak ji využívat zodpovědně. Varování je jasné: pokud se schopnosti AI posunou k něčemu, co se blíží obecné inteligenci, může velká část lidského kapitálu, do kterého lidé dlouho investovali, rychle ztratit hodnotu.
Korinek však připomíná i optimističtější rovinu: technologický pokrok může zvětšit „ekonomický koláč“. Klíčové bude, zda se společnosti podaří nastavit pravidla tak, aby z růstu produktivity měli prospěch i ti, které transformace trhu práce zasáhne nejtvrději.
Zdroj: patria.cz