Venezuela sedí na jedněch z největších potvrzených ropných zásob na světě, jenže roky podinvestování, odchodu zahraničních partnerů a sankcí proměnily kdysi klíčového hráče v producenta, který bojuje s technickými limity i nedostatkem kapitálu. Právě proto se dnes do popředí vrací otázka, zda a kdy se do země znovu ve větším měřítku zapojí ropné servisní firmy, jako je Halliburton, a s nimi i další globální konkurenti.
Proč je Venezuela pro servisní firmy tak lákavá
Pro ropné servisní společnosti je Venezuela atraktivní kombinací dvou faktorů: obrovského potenciálu těžby a zároveň rozsahu práce, kterou bude potřeba udělat, aby se produkce vůbec mohla zvednout. Nejde jen o nové vrty. Stejně důležité jsou opravy stárnoucí infrastruktury, intenzivní údržba polí, modernizace zařízení, práce na zvýšení výtěžnosti a stabilizace exportních řetězců.
Halliburton i jeho konkurenti vnímají, že případné oživení venezuelského ropného sektoru by mohlo znamenat dlouhodobé kontrakty na vrtné práce, cementace, stimulace vrtů či dodávky chemie a měřicích služeb. V zemi, kde byl servisní trh roky omezený a technologicky oslabený, by se navíc mohly relativně rychle otevřít příležitosti s vyšší marží, pokud se podaří nastavit funkční smluvní a platební rámec.
Sankce a geopolitika jako hlavní brzda
Návrat na venezuelský trh ale není jen obchodní rozhodnutí. Klíčem je geopolitika a režim sankcí, který určuje, jaké aktivity jsou pro zahraniční firmy legální, v jakém rozsahu a s jakými partnery. I když se čas od času objevují signály možného uvolnění, firmy musí počítat s tím, že podmínky se mohou měnit rychle a zpětně zvyšovat právní rizika.
Manažeři servisních firem dnes neřeší jen to, zda je ve Venezuele práce. Řeší hlavně, zda je možné ji dělat bez toho, aby se z obchodní příležitosti stal regulatorní problém.
Pro Halliburton a další hráče proto dává smysl připravovat scénáře „rychlého návratu“, ale zároveň držet náklady pod kontrolou. Častým přístupem bývá udržování omezené přítomnosti, mapování poptávky a připravenost mobilizovat techniku a týmy až ve chvíli, kdy budou pravidla jasná a stabilní.
Vedle sankcí bude důležitá i schopnost venezuelského sektoru nabídnout předvídatelné kontrakty. Zahraniční servisní firmy se budou dívat na vymahatelnost smluv, měnové a platební podmínky, pojištění rizik i to, jak se budou nastavovat vztahy se státními a smíšenými podniky. V praxi může rozhodovat i logistika: dostupnost náhradních dílů, stav zařízení v terénu a bezpečnost dodavatelských řetězců.
Pokud se podaří nastartovat investice a zajistit technologický návrat, Venezuela by se pro Halliburton, SLB či Baker Hughes mohla stát jedním z nejzajímavějších „rebound“ příběhů v regionu. Zůstává však pravděpodobné, že návrat bude postupný a opatrný, protože v sázce není jen podíl na trhu, ale i reputace a regulatorní jistota na globální úrovni.
Zdroj: wsj.com