Investoři milují jistotu. Tabulky, grafy a modely dávají uklidňující dojem, že svět financí je vlastně jen dobře popsaná rovnice. Jenže trhy nejsou laboratorní experiment. Riziko se nedá zavřít do jednoho ukazatele ani „vyřešit“ jediným algoritmem, protože se mění, přeskakuje mezi třídami aktiv a často se projeví přesně tam, kde ho včera nikdo nečekal.
Proč samotné ukazatele nestačí
Sharpeho poměr, beta, směrodatná odchylka, VIX nebo Sortinův poměr jsou užitečné nástroje. Pomáhají porovnávat investice, odhadovat kolísavost nebo zachytit, kdy trh zdražuje strach. Problém nastává ve chvíli, kdy z nich uděláme náhradu za úsudek. Každý ukazatel je jen výřez reality: vychází z historických dat, předpokladů a zjednodušení. A realita si zjednodušení nebere dovolenou.
Je také zásadní, že do „výpočtů“ vstupuje člověk. Dva investoři mohou mít stejná data, a přesto reagovat úplně jinak: jeden pokles ustojí, druhý panikaří. Tržní riziko proto není jen statistika, ale i psychologie, časový horizont, likvidita a osobní situace.
Riziko jako mistr převleků
Riziko má zvláštní talent tvářit se jako příležitost. Jednou se schová za příběh technologického průlomu, jindy za přesvědčení, že „nemovitosti přece nemohou zlevnit“, nebo za dojem, že určitý sektor je novým bezpečným přístavem. Každá bublina vypadá trochu jinak, aby obešla naši paměť a zkušenost. Důsledky bývají podobné: rychlé vystřízlivění, nucené prodeje, hledání viníka a pozdní snaha „to teď zachránit“.
Navíc se riziko umí řetězit. Diverzifikace může snížit závislost na jedné třídě aktiv, ale nezaručí klid. Zatímco chráníte portfolio před jedním scénářem, přichází jiný: inflace, problém banky, kolaps velkého hráče na trhu nebo geopolitický šok. Trhy nejsou přímka, spíš živý organismus.
Mezi podceňováním a paralyzujícím strachem
Nejčastější chyby jsou dvě a stojí na opačných koncích. První je podceňování rizika: víra, že tentokrát to opravdu „nemůže spadnout“ a že stačí správně nastavit strategii. Druhá je přehnaný strach, který vede k nečinnosti. Proroci zkázy se občas trefí, a právě proto dokážou dlouho přitahovat pozornost. Jenže čekat neustále na ideální okamžik může být samo o sobě drahé. Trh umí růst rychle a bez varování a promarněný čas se v investování špatně dohání.
Riziko nelze eliminovat, ale lze ho řídit. Rozdíl mezi investorovou chybou a investorovou katastrofou často dělá připravenost.
Co funguje, když se trh „utrhne“
V krizi obvykle nepomůže, že jste si před měsícem spočítali, že portfolio má nízkou volatilitu. Pomůže předem připravený plán, disciplína a jasné mantinely. Krizový scénář by měl odpovědět na jednoduché otázky: co budu dělat, když přijde prudký propad, kdy budu rebalancovat, kdy neprodám za žádnou cenu a kdy naopak přiznám chybu. Stejně důležité je vědět, proč investuji a jaký mám horizont. Propad o 20 % může být pro někoho ohrožením životních plánů, pro jiného dlouhodobou příležitostí.
Největší jistotou na trzích je nejistota. Kdo s ní počítá, neslibuje si zázraky, ale buduje odolnost. A právě ta je v investování často nejcennějším aktivem.
Zdroj: investicniweb.cz