Na první pohled mohou Spojené státy působit jako země, která má své veřejné finance pod větší kontrolou než notoricky zadlužená Itálie. Když se ale odhlédne od jednoduchých srovnání a do výpočtů se zahrnou i dlouhodobé, často přehlížené závazky, vychází obrázek podstatně temnější. Ekonom Laurence Kotlikoff v komentáři pro VoxEU tvrdí, že běžně citovaný ukazatel dluhu k HDP je zavádějící, protože nezohledňuje „mimoúčetní“ sliby státu – zejména budoucí výdaje na penze a zdravotní péči.
Dluh k HDP vypadá lépe, deficit už ne
Podle tradičního ukazatele má Itálie dluh zhruba 135 % HDP, zatímco USA kolem 123 % HDP. Kotlikoff ale upozorňuje, že i tato „lepší“ pozice USA může být iluzí, pokud se vedle explicitního dluhu vezme v úvahu i současná hodnota budoucích závazků.
Varovným signálem je už samotný tokový problém: fiskální deficit USA dosahuje 7,4 % HDP, zatímco Itálie je na 4,0 % HDP. To podle ekonoma znamená, že americké veřejné finance se rozbíhají rychleji směrem k neudržitelnosti, a to i bez započtení skrytých závazků.
Jak velký zásah by byl potřeba
Kotlikoff se pokouší vyčíslit, jak drastická by musela být „okamžitá a trvalá“ korekce, aby se USA vrátily k fiskální solventnosti. V jeho modelu by Spojené státy potřebovaly buď trvale zvýšit federální, státní a místní daně o 26,5 %, nebo snížit všechny neúrokové vládní výdaje o 23,9 %. Zároveň dodává, že jde o optimistický scénář: jakýkoli odklad nebo nepříznivý demografický vývoj by si vyžádaly ještě tvrdší kroky.
V Itálii jsou podle něj nutné změny podstatně menší: zhruba 7,4% zvýšení daní, případně 7,3% snížení výdajů. Důležitým rozdílem má být fakt, že italský důchodový systém prošel sérií bolestivých reforem, které jeho udržitelnost alespoň částečně zlepšily.
„Spásná možnost“: levnější zdravotnictví po evropském vzoru
Zásadní roli v amerických budoucích závazcích hraje zdravotní péče. Kotlikoff proto naznačuje, že existuje relativně „čistší“ cesta než plošné zvyšování daní: změnit samotnou cenovou a institucionální logiku zdravotnictví. Uvádí, že přiblížení se švédskému modelu by mohlo stlačit očekávané výdaje na zdravotnictví z 18 % HDP na 11 % HDP, a přitom zlepšit výsledky péče.
Kotlikoff: „Obě země provádějí neudržitelnou fiskální politiku. Okamžité změny potřebné k obnovení fiskální solventnosti USA jsou ale mnohem větší než v případě Itálie.“
Proč Evropa působí ukázněněji: účetnictví a dlouhý horizont
Ekonom zároveň připomíná, že v Evropě se fiskální pravidla i účetní zachycení závazků často berou vážněji. Jako ilustraci uvádí Norsko, které si díky dlouhodobému pohledu na udržitelnost vytvořilo obří rezervu pro budoucnost: státní penzijní fond v hodnotě 2 biliony $ (40 bilionů Kč). Motivací bylo zjištění, že i při krátkodobých přebytcích může příliš rychlé utrácení ropných příjmů poškodit budoucí generace.
Kotlikoff proto vyzývá americké politiky, aby přestali spoléhat na zjednodušené metriky a pověřili Kongresový rozpočtový úřad pravidelným sledováním všech závazků včetně těch mezigeneračních. Podle něj teprve tento „kompletní“ obrázek ukáže skutečný rozsah problému – a donutí Washington jednat dřív, než o podobě úspor rozhodnou finanční trhy.
Zdroj: patria.cz