Německá ekonomika vstupuje do roku 2026 se znepokojivou vizitkou: po šesti letech je podle hlavního ekonoma Patria Dominika Rusinka výkon stále v podstatě na úrovni roku 2019. Země, která byla dlouho považována za motor Evropy, tak dál nese pověst „nemocného muže“ kontinentu. Nejde přitom jen o dozvuky pandemie či energetické krize, ale o hlubší proměnu globální konkurence, v níž hraje klíčovou roli Čína.
„Za posledních šest let Německo nevyrostlo ani o procento,“ shrnuje Dominik Rusinko.
Stagnace není náhoda: drahé energie, byrokracie a ztráta tempa
Za slabým výkonem stojí kombinace faktorů, které se navzájem posilují. Vedle vyšších cen energií a nákladů spojených s transformací energetiky jde také o přebujelou administrativu a pomalé povolovací procesy. Výsledek je vidět v investiční aktivitě firem i ve schopnosti rychle reagovat na technologické a tržní změny.
Pro rok 2025 Rusinko očekává jen velmi mírné zlepšení, růst zhruba kolem 0,3 %. Takový výsledek sice znamená vyhnutí se recesi, ale zároveň potvrzuje, že ekonomika se pohybuje na hraně výkonnostní únavy.
Dva „čínské šoky“, které mění pravidla hry
První šok: Německo ztrácí pozice přímo v Číně
Tradiční německá výhoda spočívala v exportu technologicky náročných výrobků. Rusinko upozorňuje, že německé firmy dnes v Číně narážejí na realitu rychle rostoucí domácí konkurence. Nejde jen o automobily, ale také o kapitálové zboží, kde Německo dlouhá léta dominovalo: stroje, montážní linky nebo průmyslové roboty. V některých segmentech se podle něj dokonce obrací bilance směrem k deficitu, což bylo dříve výjimečné.
Druhý šok: příliv čínského zboží do Evropy
Druhá vlna tlaku přichází „na domácí hřiště“. Čínský export se agresivně prosazuje v Evropě, a tedy i v Německu. Konkurence se neodehrává jen na vzdálených trzích, ale přímo v jádru evropského průmyslu. Pro německé firmy to znamená tlak na ceny, marže i investice do inovací.
Cla mohou koupit čas, nevrátí konkurenceschopnost
Debata o ochranářských opatřeních v Evropě sílí. Rusinko připouští, že pokud obchodní prostředí není férové a konkurenti těží ze silných subvencí, Evropa se zřejmě nevyhne obraně trhu, ať už prostřednictvím cel, nebo jiných bariér. Zároveň ale varuje před falešným pocitem bezpečí: i kdyby cla krátkodobě ulevila průmyslu, sama o sobě problém neřeší, protože část čínské výhody je jednoduše výsledkem reálné konkurenceschopnosti.
Cla mohou podle Rusinka „koupit čas“, ale bez reforem a investic se Německo k dlouhodobému růstu nevrátí.
Rok 2026: fiskální „bazuka“ jako cyklické nadechnutí
Naději na oživení má přinést rok 2026. Rusinko očekává zrychlení růstu zhruba o 0,8 procentního bodu, především díky vyšším veřejným výdajům a investicím do infrastruktury. Mluví o fiskální expanzi, která má podpořit jak fyzickou infrastrukturu, tak digitalizaci.
Klíčové však bude provedení: rychlost přípravy projektů, schopnost peníze skutečně efektivně utratit a také to, zda prostředky neskončí v plošných dotacích, které z dlouhodobého hlediska ekonomiku jen „udržují při životě“. Pokud má Německo změnit trajektorii, bude potřebovat nejen jednorázový stimul, ale také méně byrokracie, více soukromých investic a jasný plán, jak uspět v době, kdy se globální průmyslová mapa rychle přepisuje.
Zdroj: patria.cz