Silný růst americké ekonomiky ve třetím čtvrtletí se na první pohled jeví jako zpráva, která by centrálním bankéřům dovolila vyčkávat. Právě dobrá kondice hospodářství se však stala palivem pro další kolo politického tlaku na americkou centrální banku. Donald Trump v předvánočním vyjádření naznačil, že od budoucího šéfa Fedu očekává razantnější snižování úrokových sazeb i v prostředí, kdy se ekonomice daří – a že případné inflační riziko je možné řešit až „později“.
Podstata Trumpova vzkazu: snižovat sazby i v dobrých časech a věřit, že se inflace „nějak vyvrbí“; pokud ne, sazby lze prý kdykoli znovu zvýšit.
Taylorovo pravidlo versus „procyklický“ Fed
V jádru sporu je otázka reakční funkce měnové politiky. Tradiční optikou je takzvané Taylorovo pravidlo, zjednodušený návod, podle nějž má centrální banka sazby zvyšovat, pokud inflace překračuje cíl a zároveň se ekonomika přehřívá nad své možnosti. Fed je navíc vázán duálním mandátem: usilovat o stabilní ceny a maximální zaměstnanost. V praxi to znamená snahu držet odchylky inflace od 2 % a nezaměstnanost poblíž úrovní, které Fed považuje za dlouhodobě udržitelné.
Trumpův přístup by naopak znamenal větší toleranci k riziku vyšší inflace výměnou za podporu růstu a trhů v krátkém horizontu. Pro investory je to citlivé téma: pokud by Fed začal působit procyklicky, může to přepsat očekávání ohledně budoucího vývoje sazeb i inflační prémie v dlouhých výnosech.
Proč je změna kurzu institucionálně těžká
Výměna osoby v čele Fedu sama o sobě nezaručuje změnu politiky. Zaprvé nový kandidát musí projít schvalováním v Senátu. Jakmile by v procesu potvrzování otevřeně naznačil, že je připraven upozadit cenovou stabilitu a „nechat inflaci běžet“, vystavuje se tvrdým otázkám nejen demokratů, ale i části republikánů, kteří jsou citliví na kredibilitu měnové politiky.
Zadruhé rozhodování o sazbách je ve Fedu kolektivní. Předseda je sice nejsilnější tváří instituce a nastavuje tón komunikace, ale při hlasování má pouze jeden hlas v orgánu, který o sazbách rozhoduje. Pokud by nový šéf prosazoval krajní postoj, může narazit na odpor zbytku vedení a být jednoduše přehlasován.
Leden jako test: jméno kandidáta a spor o Lisu Cook
Už leden může napovědět, zda má „Trumpovo pravidlo“ šanci proniknout do praxe. Klíčové bude, koho prezident skutečně nominuje a jak dotyčný nastaví argumentaci směrem k senátorům. Druhým sledovaným bodem je spor kolem Lisy Cook, kterou chce administrativa dostat z vedení Fedu. Pokud by se tento krok posunul až k Nejvyššímu soudu, půjde o precedenční střet: do jaké míry může exekutiva personálně zasahovat do fungování nezávislé instituce.
Tržní dopad: slabší dolar a prostor pro korunu
Nejistota kolem nezávislosti Fedu se promítá do devizového trhu. Dolar zůstává na konci roku křehčí, přestože makrodata z USA vyznívají velmi dobře. Tento mix přeje měnám střední Evropy – včetně koruny, která během svátečního období těžila z globálně slabšího dolaru. Zároveň platí, že geopolitické napětí a nejasné vyhlídky na jednání o míru na Ukrajině brzdí výraznější posílení eura.
Fed tak vstupuje do nového roku pod dvojím tlakem: ekonomická data volají po klidné ruce, politika po rychlejších škrtech sazeb. A trhy budou pozorně sledovat, zda se z debaty o „jednom postu na sociálních sítích“ nestává reálný test odolnosti institucí, na nichž stojí důvěra v americký finanční systém.
Zdroj: patria.cz