Na první pohled vypadají predikční trhy jako modernější verze sázení: uživatel si „vsadí“ na výsledek zápasu, voleb nebo ekonomického ukazatele a podle toho vydělá nebo prodělá. Rozdíl je v tom, že u predikčních trhů často nejde o klasickou sázku proti bookmakerovi, ale o obchodování mezi uživateli. A právě tato zdánlivá technická nuance může v praxi znamenat zásadní změnu: výhry a ztráty se mohou posuzovat jinak než u tradičních sázkových kanceláří, což otevírá prostor pro potenciální daňovou mezeru.
Proč se predikční trhy daňově liší od běžného sázení
Tradiční sportovní sázky bývají regulované jako hazard. To obvykle znamená jasně dané licencování, dohled a také relativně srozumitelný daňový režim – ať už na straně provozovatele, nebo sázejícího. Predikční trhy však mohou spadat do jiné škatulky: někde jsou vnímány spíše jako finanční produkt, jinde jako specifická forma derivátu, případně jako technologická platforma zprostředkující „názorový trh“.
V důsledku toho může být pro uživatele jednodušší vykazovat výsledky ne jako „výhry ze sázek“, ale jako zisk či ztrátu z obchodování. Zatímco u sázek se typicky řeší čistě výhra, u obchodování se běžně uvažuje i možnost započítávání ztrát proti ziskům nebo práce s nákladovou základnou. Přesná pravidla se liší podle země, ale podstata sporu je podobná: stejná ekonomická aktivita může být zdaněna odlišně jen proto, že se odehrává na jiné platformě.
Jak by mohla „mezera“ fungovat v praxi
Představme si sázkaře, který místo tiketu u licencované kanceláře začne obchodovat kontrakty na výsledek sportovní události. Když na tradičním tiketu vyhraje například 500 $ (10 000 Kč), často je situace daňově i administrativně přímočařejší než u platformy, kde se výsledky skládají z desítek nákupů a prodejů v průběhu času. U predikčních trhů může uživatel argumentovat, že nevznikla jednorázová „výhra“, ale série obchodů se souhrnným výsledkem.
Podobně při vyšších částkách, třeba 2 000 € (50 000 Kč), může být klíčové, zda se na aktivitu hledí jako na hazard, nebo jako na investiční transakci. Pokud je systém nastaven tak, že ztráty lze proti ziskům uplatnit snadněji než u sázek, vzniká pro sportovní hráče motivace migrovat na „trhy“, i když ve skutečnosti dělají totéž: spekulují na výsledek zápasu.
„Nejde jen o technologii. Jde o to, jak stát pojmenuje stejnou činnost: jako sázku, nebo jako obchod. A od toho se odvíjejí i daně,“ shrnuje problém jeden z často zmiňovaných argumentů v debatách o predikčních trzích.
Nerovné podmínky pro licencované sázkové kanceláře
Pokud se predikční trhy dostanou do šedé zóny, mohou se licencované sázkové společnosti ocitnout v nevýhodě. Ty nesou náklady na licenci, compliance, ověřování hráčů a zodpovědné hraní. Platforma, která je formálně „trhem“ nebo „burzou“, může mít odlišné povinnosti – a tím i možnost nabídnout lepší kurzy, nižší poplatky, případně agresivnější marketing. Pro spotřebitele to může vypadat jako zdravá konkurence, pro stát a regulátora ale jako obcházení pravidel nastavených pro hazard.
Riziko rychlé reakce regulátorů
Daňové i regulatorní mezery mívají krátkou životnost. Jakmile se ukáže, že predikční trhy ve velkém přetahují sportovní sázkaře a zároveň mění daňový výběr nebo kontrolu rizik (například ochranu zranitelných hráčů), lze čekat tlak na zpřísnění. To může znamenat nové licenční požadavky, přeřazení produktu pod hazardní regulaci nebo naopak pod finanční dohled – a s tím související povinnosti, které mohou část dnešních výhod vymazat.
Pro uživatele je proto klíčové jedno: i když predikční trhy mohou dnes v některých jurisdikcích působit jako daňově „chytřejší“ cesta ke sportovní spekulaci, pravidla se mohou změnit rychle. A s nimi i to, jak se budou posuzovat historické zisky, ztráty a povinnosti vůči státu.
Co z toho plyne pro český kontext
Pokud by se podobné produkty významněji prosadily i ve střední Evropě, včetně Česka, otevře se debata o tom, zda mají být posuzovány jako hazard, investice nebo úplně nová kategorie. Ať už zákonodárci zvolí jakoukoli cestu, rozhodující bude, aby nevznikla situace, kdy dvě platformy umožňují fakticky totéž, ale jedna hraje podle přísných pravidel a druhá využívá definic, které s realitou sportovního sázení příliš nekorespondují.
Zdroj: barrons.com