Buffettův odkaz v Berkshire: proč byl dlouhodobý kapitál jeho největší výhodou
Warren Buffett se chystá předat nejvyšší manažerskou roli v Berkshire Hathaway Gregu Abelovi. Nejde jen o střídání generací v jedné z nejrespektovanějších investičních skupin světa. Jde o test, zda firma dokáže udržet investiční kulturu, která se po desetiletí opírala o jednu výjimečnou osobnost, její reputaci a schopnost „nastavit“ očekávání akcionářů tak, aby Berkshire měla čas a prostor dělat rozhodnutí s horizontem let, nikoli čtvrtletí.
Od hedge fondu k „trvalému“ kapitálu
Komentátor Lee Munson připomíná, že Buffett v 50. letech začínal jako správce kapitálu v režimu, který byl na dnešní poměry překvapivě přímočarý: prvních 6 % zisku šlo klientům a z každého dalšího dolaru zisku si bral čtvrtinu. Takový model ale naráží na klasický problém: investoři mohou kdykoli odejít a manažer je pak tlačen k tomu, aby neustále „obhajoval“ výsledky v krátkých intervalech.
Právě proto byl přechod k Berkshire Hathaway zlomem. Buffett si vybudoval platformu s dlouhodobým kapitálem, který nemusel uklidňovat při každém výkyvu trhu. Tento posun byl podle Munsona klíčový pro rozsah i stabilitu Buffettova úspěchu.
Největší inovací Berkshire nebyla jedna geniální sázka, ale schopnost pracovat s kapitálem bez povinnosti okamžitého potlesku.
Zisky uvnitř firmy a pojišťovací motor jménem GEICO
Buffett bývá spojován s výběrem konkrétních firem, ale podstatná část jeho odkazu je „mechanická“: vydělané peníze ponechat v holdingu, zvyšovat vnitřní hodnotu a znovu investovat. Tento přístup dlouhodobě zvedal hodnotu akcií Berkshire, aniž by firma musela pravidelně vyplácet hotovost ven.
Významným akcelerátorem se stala pojišťovací část skupiny, včetně GEICO. Pojišťovnictví totiž umí generovat velký objem prostředků, které jsou dočasně k dispozici k investování. Právě tento „finanční motor“ dal Berkshire výjimečnou palebnou sílu v dobách, kdy se na trhu objevily atraktivní příležitosti.
Proč se znovu vrací debata o dividendě
Bloomberg upozorňuje na dvě věci: odkupy vlastních akcií Berkshire nejsou pravidelné a v posledních letech se jejich tempo zřetelně zklidnilo. Jedno z možných čtení je, že vedení považovalo akcie za drahé a nechtělo odkupovat za cenu, která by pro dlouhodobé vlastníky nedávala smysl. Současně se hromadí hotovost a pokud budou klesat krátkodobé sazby, klesne i výnos z „parkování“ peněz v bezpečných nástrojích.
V takové kombinaci se přirozeně vrací otázka dividendy: když je méně příležitostí k nákupu celých firem či levných akcií a odkupy jsou omezené, může část akcionářů tlačit na to, aby se část kapitálu vracela pravidelně.
Abelův úkol: stejná filozofie, jiná komunikace
Berkshire byla dlouho firmou, kde investoři tolerovali méně detailů, protože důvěra v Buffetta byla mimořádná. S nástupem Grega Abela se může tato dynamika změnit. Abel je ve srovnání s Buffettovou mediální aurou pro mnoho investorů méně „přečtený“ a očekávání mohou mířit k častějšímu vysvětlování kapitálové alokace, přístupu k hotovosti i k tomu, jak firma posuzuje vlastní valuaci při odkupech.
Klíčová otázka po Buffettovi tak nezní, zda Berkshire najde další legendu, ale zda dokáže institucionalizovat to nejcennější: disciplínu, trpělivost a schopnost jednat proti davu, když se objeví výjimečná příležitost.
Zdroj: patria.cz