Private equity fondy sedí na rekordních objemech takzvaného „suchého prachu“ – kapitálu, který už od investorů vybraly, ale zatím ho nedokázaly proměnit v konkrétní akvizice. Právě tato nečinnost se podle Jeffreyho Snydera z Broadcast Retirement Network a Kadea Thomase z Emery Oak Partners stává jedním z největších reputačních i obchodních rizik pro celý sektor.
Suchý prach: výhoda, která se může změnit v problém
V dobrých časech je nealokovaný kapitál zdrojem flexibility. Manažeři mohou čekat na příležitost a vyjednat lepší podmínky. Jakmile se však trh ochladí, transakce ubývají a oceňování se „zasekne“ mezi očekáváním prodávajících a opatrností kupujících. Výsledkem je paradox: fondy mají peníze připravené, ale méně obchodů, do kterých by je s jistotou dávaly.
Snyder a Thomas upozorňují, že investoři zpravidla nepřispívají do private equity proto, aby jejich kapitál dlouhodobě ležel ladem. V okamžiku, kdy se prodlužují investiční období a návratnost se odsouvá, roste netrpělivost a s ní i tlak na správce fondů.
Hrozba odlivu investorů a slabší fundraising
Klíčový motiv debaty je jednoduchý: kapitál na vedlejší koleji může stát budoucí kapitál. Pokud fondy nebudou schopny prokazatelně pracovat s již vybranými prostředky, část investorů může přesunout alokace do jiných tříd aktiv, případně výrazně omezit účast v dalších fondech téhož správce. V prostředí, kde instituce pečlivě sledují likviditu i rozložení rizik, je dlouhé čekání bez investičního „tahu na branku“ těžko obhajitelné.
„Nejde jen o to mít naspořeno. Jde o schopnost nacházet a uzavírat kvalitní obchody, i když je trh složitější,“ vyplývá z hlavního poselství rozhovoru.
Disciplína místo honby za každou cenou
Diskutující současně varují před opačným extrémem: utratit suchý prach za každou cenu. Manažeři jsou dnes podle nich nuceni balancovat mezi tlakem kapitál nasadit a potřebou zachovat investiční disciplínu. Příliš drahé akvizice, slabší struktura financování nebo nedostatečná due diligence mohou sice krátkodobě „vyřešit“ problém nealokovaných peněz, ale dlouhodobě mohou podkopat výkonnost fondu.
Co budou investoři chtít slyšet
V náročnějším transakčním prostředí roste význam jasné komunikace: proč fond čeká, jaké segmenty sleduje, jaké parametry musí transakce splnit a jak správce pracuje s pipelinou příležitostí. Důvěra investorů se podle Snydera a Thomase nebude odvíjet jen od slibů, ale od toho, zda fond dokáže konzistentně demonstrovat schopnost realizovat obchody a vytvářet hodnotu.
Výsledek je varováním pro celé odvětví: suchý prach není jen „rezerva“. Pokud se z něj stane dlouhodobě nevyužitá zátěž, může poškodit reputaci správců a prodražit či zkomplikovat budoucí fundraising. V private equity totiž čas není jen o penězích, ale také o trpělivosti investorů.
Zdroj: yahoo.com