Na finančních trzích se často vede spor o to, zda aktuální pokles představuje jen krátkou „závadu v trendu“, nebo začátek něčeho mnohem nepříjemnějšího. Právě v tomto bodě je užitečné vrátit se k historii. Analytici Goldman Sachs nedávno připomněli, jak se americké akcie v minulosti chovaly ve třech odlišných režimech: při běžné korekci, během medvědího trhu a při prasknutí valuační bubliny.
Korekce do 10 %: nepříjemná, ale často krátká epizoda
Korekce se obvykle definuje jako pokles menší než 10 % od předchozího maxima. Historická zkušenost je v tomto ohledu pro investory překvapivě uklidňující: takové ztráty se podle dat často „umažou“ zhruba do půl roku a trh se vrací na předchozí vrchol. Důležité je, že ještě před samotným poklesem bývá růst relativně plynulý a celkový trend v delším horizontu zůstává vzestupný. Korekce tak v průměru nepůsobí jako bod zlomu, ale spíše jako oddech na cestě vzhůru.
Medvědí trhy mají jinou dynamiku. Náběh na pokles bývá prudší, sentiment se rychle zhoršuje a následné zotavení trvá podstatně déle. Zatímco u korekcí se trh často do několika měsíců vrátí tam, kde byl, u medvědího trhu je obnova ztracené úrovně mnohem pomalejší. V průměru se ani po dvou letech trh nedostává zpět na předchozí maxima a zůstává přibližně o desetinu níž. To je pro investory zásadní rozdíl: čas je v medvědím režimu stejně důležitý jako samotná hloubka propadu.
Prasknutí valuační bubliny: bolest, která se měří roky
Nejtěžší scénář představuje prasknutí bubliny, tedy situace, kdy se očekávání a ocenění odtrhnou od reality natolik, že se trh musí „přecenit“ skokově. Goldman Sachs zmiňuje tři historické příklady: roky 1929, 1968 a 2000. Společným jmenovatelem je hluboký propad a mimořádně dlouhé zotavení. Ještě zhruba rok a půl po obratu se trh pohyboval hluboko pod předchozími maximy a ani po dvou letech nebyl návrat na původní úrovně na dohled.
Hlavní rozdíl mezi korekcí a prasknutím bubliny není jen v tom, kolik trh ztratí, ale v tom, jak dlouho trvá, než se ztráty podaří dohnat.
Co z toho plyne pro dnešek: trh sází na zisky, ne na pád valuací
Debata o vysokých valuacích se objevuje pravidelně, zvlášť po delších růstových sériích. Podstatné ale je, co naznačují samotné ceny: trh jako celek dnes podle této logiky spíše nevěří v rychlý přechod do medvědí fáze nebo v „bublinový“ scénář. Jinak by se to už projevilo výrazněji.
U valuací navíc existují dvě cesty, jak se mohou „normalizovat“. Buď klesnou ceny (část „P“ v ukazateli P/E), nebo porostou zisky firem (část „E“). Druhá možnost je pro investory příjemnější a právě na ni trh zjevně spoléhá: že zisky porostou dostatečně rychle, aby se vysoké násobky postupně „vyseděly“. Otázka pro rok 2026 a další období tak nezní jen „přijde korekce?“, ale hlavně: udrží se tempo růstu firemních zisků natolik, aby ospravedlnilo dnešní ocenění?
Zdroj: patria.cz