Evropský trh se podle amerického ekonoma Noaha Smithe ocitá pod tlakem toho, co nazývá „druhým čínským šokem“: prudkého nárůstu dovozu čínských high-tech výrobků, které přicházejí za ceny, s nimiž evropské firmy jen obtížně soupeří. Nejde už jen o textil či jednoduchou elektroniku jako v minulých dekádách, ale o elektromobily, baterie, průmyslové stroje, lodě či další technologicky náročné zboží.
Proč Čína vyváží za tak nízké ceny
Kořen problému Smith spojuje se slabou domácí poptávkou v Číně po realitní krizi, která naplno propukla na konci roku 2021. Vláda podle něj reagovala mimořádně rozsáhlou průmyslovou politikou: podporuje výrobu v širokém spektru odvětví, a to i za cenu dotací a zvýhodněného financování. Jenže domácí trh nedokáže tak rychle narůstající nabídku vstřebat. Přebytečná produkce proto míří do zahraničí a často za cenu, která má jediný cíl: udržet továrny v chodu a dobývat trhy.
V Evropě se to projevuje mimo jiné rostoucím obchodním deficitem s Čínou a tlakem na marže firem v průmyslu. Debata se přitom nevede pouze o ekonomice, ale i o strategické soběstačnosti: co se stane, pokud se klíčové technologie i výrobní kapacity přesunou mimo kontinent?
Podhodnocená měna a cenová propast
Podle Smithe je jedním z motorů exportní vlny také slabší kurz čínské měny, který exporty zlevňuje. Extrémní cenové rozdíly pak mají ilustrovat, jak obtížné je s Čínou soutěžit čistě tržními nástroji.
Jako příklad se uvádí cena jedné noci v hotelu Four Seasons v Pekingu kolem 250 $ (5 000 Kč), zatímco v New Yorku přes 1 160 $ (23 200 Kč). Tak výrazný rozdíl podle citovaných analýz už nevysvětluje jen produktivita či příjmy, ale i podhodnocený kurz, který z čínské nabídky dělá „globální výprodej“.
Jak do toho vstupují americká cla
Druhým důležitým faktorem je přeskupení světového obchodu po zavedení amerických cel na část čínského zboží. I když některé hrozby postupně vyšuměly, zůstala řada omezení, která ztížila přístup čínských firem na americký trh. Výsledek? Část exportů se přelévá do jiných regionů – a Evropa je jedním z největších a nejatraktivnějších odběratelů.
Smith zároveň odmítá zjednodušenou tezi, že jde hlavně o nepřímý „přestup“ zboží do USA přes třetí země. Podstatná část podle něj skutečně končí u nových zákazníků: evropských domácností, firem a veřejného sektoru.
Přijmout levné dovozy, nebo se bránit?
Evropa tak stojí před nepříjemnou volbou. Levné čínské technologie mohou krátkodobě snížit náklady domácnostem i firmám a například urychlit elektrifikaci dopravy. Zároveň ale hrozí dlouhodobé oslabení evropského průmyslu, ztráta pracovních míst v navazujících oborech a rostoucí závislost na dodávkách z jediné země.
Klíčová otázka proto nezní, zda čínské produkty kupovat, ale za jakých podmínek. V sázce je schopnost Evropy udržet vlastní výrobní základnu v klíčových technologiích – a s ní i ekonomickou a politickou váhu v době, kdy se globalizace mění v soutěž bloků.
Zdroj: patria.cz