V americké debatě o hospodářské politice se znovu otevírá téma, které obvykle patří spíše do učebnic institucionální ekonomie: jak daleko může zajít politická moc v ovlivňování centrální banky, aniž by tím poškodila důvěru v celý systém. Podle komentátorů z finančního trhu je aktuální tlak spojený s administrativou prezidenta Donalda Trumpa v tomto ohledu nebezpečný hlavně tím, že nejde jen o slovní kritiku měnové politiky, ale o kombinaci personálních a právních nástrojů.
Pokud by se rozhodování o sazbách přesunulo blíž k přímé kontrole Bílého domu, Spojené státy by se institucionálně přiblížily vzorci známému z rozvíjejících se trhů, kde se po změně vlády často „přepisují“ klíčové instituce.
Právní a personální tlak: nejde jen o názorový spor
Spor mezi politiky a centrální bankou není v USA ničím novým. V prostředí kolísající inflace a technologických změn, které mohou zvyšovat produktivitu, je přirozené, že se Bílý dům a Fed mohou rozcházet v pohledu na tempo snižování sazeb. Nový prvek však podle autorů představuje snaha „ohnout“ instituci prostřednictvím personálních změn vyvolaných právními kroky.
Do centra pozornosti se dostal postup amerického ministerstva spravedlnosti, které má údajně zvažovat kriminalizaci šéfa Fedu Jeroma Powella kvůli nedostatkům při řízení rekonstrukce budov centrální banky. Zároveň se pod tlakem ocitá i guvernérka Lisa Cooková. Bílý dům přitom otevřeně tlačí na rychlejší pokles úrokových sazeb; ministr financí Scott Bessent podle komentářů připomíná, že Fed si má „splnit svou úlohu“.
Scénář, který by změnil pravidla hry
Klíčová obava míří k tomu, co by následovalo, pokud by se podařilo odvolat Powella i Cookovou. V takovém případě by se zvýšila šance, že nominanti spjatí s Trumpovým táborem získají výraznější převahu v Radě guvernérů. A právě zde autoři popisují institucionální zlom: Rada by mohla prosadit, aby o sazbách nerozhodoval standardně výbor FOMC, kde mají hlas i rotující zástupci regionálních bank, ale aby rozhodování přešlo převážně do rukou washingtonského vedení.
Podle komentátorů nejde o scénář s jistotou, ale ani o teoretickou fantazii. Brzdami mají být Nejvyšší soud USA, Senát a také profesní integrita ekonomů, kteří by případně obsazovali uvolněná místa. Otázka zní, zda tyto pojistky obstojí i v prostředí vyhroceného politického tlaku.
Trhy zatím zůstávají relativně klidné
Navzdory institucionálnímu napětí měnové trhy v regionu střední Evropy nevykazují dramatické výkyvy. Koruna se drží s minimální volatilitou těsně pod úrovní 24,30 EUR/CZK. Výraznějším impulzem byla až prosincová inflace nižší, než trh čekal: bleskový odhad ukázal meziroční růst cen o 2,1 %, a to zejména díky levnějším potravinám. Současně ale služby dál zdražují tempem přes 4 %, což tlumí očekávání rychlého snižování sazeb ze strany ČNB.
Dolar podle komentářů ustál další vlnu útoků na nezávislost Fedu mimo jiné i díky tomu, že se za Powella postavili dva republikánští senátoři. Krátkodobě se pozornost může přesunout k americké prosincové inflaci: po listopadovém překvapivém poklesu se čeká meziměsíční růst cen, přičemž výsledek může rozhodnout o směru EUR/USD v nejbližších dnech.
Forintu pak pomohla maďarská inflace mírně nad odhady. Meziměsíčně ceny vzrostly o 0,1 %, meziročně o 3,3 %, jádrová inflace dosáhla 3,8 %. Pro maďarskou centrální banku (MNB) to může být signál, aby odložila případné snížení sazeb minimálně na březen a počkala, jak se do cen promítnou tradiční lednové úpravy ceníků.
Zdroj: patria.cz