Když se mluví o extrémním počasí, často jde o abstraktní čísla a grafy. Pro Angelu Bereola z kalifornského Castro Valley se ale riziko změnilo v díru ve střeše a vleklý spor s pojišťovnami. Při silném dešti a větru o rychlosti 58 km/h (36 mil/h) se na její dům zřítil přibližně stoletý dub. Strom přitom rostl na sousedním pozemku, který patří školskému obvodu Hayward Unified School District. A právě tato „hranice“ mezi pozemky se ukázala jako zásadní problém.
Škoda přes 1,4 milionu korun, nabídka sotva třetiny
Nezávislý odhad vyčíslil poškození střechy na 1 412 017 Kč (70 600,83 $). Částka navíc nezahrnovala možné další škody vzniklé při odstraňování stromu a zajišťování domu. Přesto se Bereola z pojištění nedočkala plného krytí: likvidátor jí nabídl jen 384 017 Kč (19 200,86 $). Zbytek, tedy 1 028 000 Kč (51 399,97 $), měl jít z její kapsy.
Situace působila absurdně: dům byl poškozen, majitelka se na pádu stromu nijak nepodílela, a přesto měla nést většinu nákladů. Rozhodující mělo být to, že strom stál formálně „u sousedů“.
„Zásah přírody“ a nikdo nenese odpovědnost
„Na základě našich zjištění a příslušných pravidel jsme určili, že pád stromu byl zásahem přírody a školskému obvodu nevzniká žádná odpovědnost,“ uvedl podle reportáže ABC7 pracovník odpovědný za majetkové škody.
Bereola s verdiktem nesouhlasila a upozorňovala, že strom nepokácela ani nepoškodila, přesto jí systém přidělil roli plátce. Měsíce se přela s institucemi, které do případu vstupovaly, a až tlak médií přinesl posun. Po intervenci spotřebitelského týmu ABC7 nakonec získala doplňkovou platbu, která část nákladů pokryla. Příběh však ukázal nepříjemnou realitu: bez vytrvalosti, času a veřejné pozornosti může podobný spor uvíznout na mrtvém bodě.
Co si z příběhu odnést: pojistka není automatická jistota
Odmítnutí plnění není výjimkou. Podle Weiss Ratings uzavřelo v roce 2024 čtrnáct největších amerických pojistitelů 40–51 % pojistných událostí domácností bez jakékoli výplaty. I když jednotlivé případy mohou mít různá vysvětlení, společným jmenovatelem bývá detail v podmínkách, sporný výklad odpovědnosti nebo nedostatečná dokumentace škody.
Klíčové je znát svou smlouvu a limity krytí dřív, než se něco stane. Jakmile dojde ke škodě, vyplatí se vše důsledně zaznamenat: fotografie, časovou osu událostí, komunikaci se správcem domu, hasičským sborem či arboristou a také účtenky za provizorní opravy. Právě tyto „malé“ důkazy často rozhodují, zda pojišťovna uvidí jen neurčitý příběh, nebo jasně doložený nárok.
Pokud se nabídka zdá nízká, může pomoci nezávislý odhad škody. Někteří majitelé volí i veřejného likvidátora (public adjuster), jehož odměna se podle organizace United Policyholders může pohybovat kolem 15 % z plnění. A když přijde zamítnutí, je důležité nepropásnout možnost odvolání: pojistné smlouvy obvykle stanovují postup i časové lhůty. U rozsáhlejších škod pak může dávat smysl i právní pomoc, i když je finančně náročná.
Pád stromu může být nepředvídatelný. Spor o peníze ale často nepřichází jako blesk z čistého nebe: vzniká z nejasných pravidel, podceněné dokumentace a váhavé reakce. Případ z Castro Valley připomíná, že v době častějších bouří je nejlepší obranou připravenost, rychlost a důslednost.
Zdroj: yahoo.com