Washington znovu otevírá citlivou kapitolu obchodních válek. Prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy začnou okamžitě uplatňovat 25% clo na dovoz ze zemí, které obchodují s Íránem. Nejde jen o tlak na Teherán: opatření míří na samotný mechanismus globálního obchodu a může zasáhnout i klíčové partnery USA. Nejvíc se přitom skloňuje Čína, největší obchodní partner Íránu a zároveň největší ekonomický rival Spojených států.
Křehké příměří mezi Washingtonem a Pekingem
Na konci října obě mocnosti uzavřely prozatímní dohodu, která měla zbrzdit spirálu sankcí a cel. USA tehdy zmírnily tarifní tlak na čínské zboží, zatímco Peking pozastavil část restrikcí na strategické suroviny, včetně vzácných zemin. Vzniklo tak roční „příměří“, které mělo vytvořit prostor pro další vyjednávání a také pro politicky důležitý summit lídrů, plánovaný na jaro.
Nynější hrozba však tento rámec narušuje. Z čínského pohledu nejde o běžný obchodní spor, ale o „dlouhou ruku jurisdikce“ – tedy snahu Spojených států trestat i třetí země za obchod, který se odehrává mimo americké území.
„Pokud Trump skutečně zavede 25% sazbu, půjde o masivní eskalaci oproti současným úrovním,“ varuje Deborah Elms z Hinrich Foundation. Podle ní by se situace mohla snadno zvrhnout v další kolo odvet, podobně jako v minulosti, kdy se tarify šplhaly do extrémních výšin.
Íránská ropa jako test loajality
Čína je největším světovým dovozcem ropy a dlouhodobě nakupuje i od producentů, na které míří americké sankce. Právě Írán představuje citlivý bod: podle odhadů se dovoz íránské ropy do Číny mezi lety 2017 a 2024 zvýšil na více než 1,2 milionu barelů denně, což odpovídá asi 190 milionům litrů denně (zhruba 190 000 m³). I když Peking v posledních letech část obchodu tlumil, zůstává pro Teherán klíčovým ekonomickým záchranným lanem.
Pro Trumpovu administrativu tak cla fungují jako nepřímá páka: státy si mají vybrat, zda chtějí přístup na americký trh, nebo pokračování obchodních vazeb s Íránem. Pro Čínu by však ústup znamenal nejen energetické komplikace, ale i symbolickou porážku v otázce suverenity a zahraniční politiky.
Odveta na obzoru: technologie, firmy, suroviny
Analytici upozorňují, že prostor pro odvetu je široký. Peking může zacílit na americké firmy působící v Číně, znovu otevřít antimonopolní šetření v technologickém sektoru nebo zvolit selektivní kroky v oblasti strategických surovin. Podle Dana Wanga z Eurasia Group Trump zároveň podkopává důvěru, kterou se podařilo pracně vybudovat po podzimním jednání lídrů.
Klíčové je načasování: Trump má Peking navštívit v dubnu a očekává se i reciproční cesta čínského prezidenta. Pokud do té doby dojde k řetězci protiopatření, summit se může změnit spíše v krizové jednání než v potvrzení stabilizace vztahů.
Nejistota z Washingtonu: rozhodnutí může ovlivnit Nejvyšší soud
Další vrstvu nejistoty přidává americká domácí politika. Není totiž jasné, do jaké míry se cla skutečně prosadí v praxi. O zákonnosti kroku může rozhodovat Nejvyšší soud USA. Pokud by Trumpův postup narazil na právní limity, hrozba by se mohla zčásti rozplynout. I tak ale stačila k tomu, aby zvýšila napětí a připomněla, jak rychle se může obchodní příměří změnit v konflikt.
Výsledek bude mít dopad daleko za hranice bilaterálních vztahů. Dotýká se cen energií, stability dodavatelských řetězců i toho, zda se geopolitika znovu stane hlavním režisérem světového obchodu.
Zdroj: patria.cz