Ještě před deseti lety byla umělá inteligence v akademickém světě spíše specializovaným nástrojem: hodila se na úzce vymezené úlohy, typicky na práci s obrazovými daty. Ekonomický výzkum, postavený na textu, argumentaci a abstraktních modelech, zůstával dlouho stranou. Podle ekonoma Antona Korinka, s nímž udělal rozhovor Fed v Richmondu, se to změnilo až nástupem univerzálních velkých jazykových modelů (LLM). A změna je tak rychlá, že překresluje nejen způsob, jakým vznikají odborné texty, ale i to, jak bude vypadat start kariéry příští generace.
Od neuronových sítí k ekonomii – a zpět k AI
Korinek se k tématu dostal oklikou. Jako teenager v Rakousku se sám naučil programovat a zajímal se o neuronové sítě, nakonec však vystudoval ekonomii a nejprve se věnoval finančním krizím. V poslední dekádě ale jeho pozornost pohltila AI: spojil technické zázemí s ekonomickými otázkami a dnes sleduje dvě roviny. Jednak to, jak pokrok v AI mění společnost a jak ho využít pro široce sdílenou prosperitu, a také to, jak se lidé mohou naučit s extrémně schopnými modely pracovat tak, aby je skutečně „odřídili“.
AI jako spoluautor: nápady, psaní i matematika
Podle Korinka už dnes AI zasahuje do všech fází jeho výzkumného procesu. Na začátku pomáhá s brainstormingem a strukturováním témat, později funguje jako asistent při psaní – z bodů a tezí dokáže vytvořit soudržné odstavce, které autor dále upravuje. Zlom přišel na podzim roku 2024, kdy se nejnovější modely výrazně zlepšily ve formálních matematických výpočtech a dokážou šetřit čas i u rutinních derivací, kontrol a manipulací se vzorci.
Zajímavý je i posun na hranici programování: v některých případech model nejen navrhne kód, ale také ho dokáže spustit a iterovat. Korinek pro tento přístup používá termín „vibe programování“ – člověk formuluje záměr v přirozeném jazyce a řídí směr, zatímco detaily implementace vyřizuje systém.
Chyby jsou součástí balení. Bez dohledu to nejde
Rychlost a pohodlí ale mají podmínku: dohled. Korinek varuje, že modely občas chybují a umí být přesvědčivé i tehdy, když se mýlí. Proto k nim přistupuje podobně jako k lidským asistentům: pomohou, urychlí práci, nabídnou varianty, ale výstup je nutné ověřit.
„Je to trochu jako pracovat s výzkumnými asistenty. Také bychom nepřijali všechno, s čím přijdou, bez toho, abychom to zkontrolovali.“
Oslabí AI naše schopnosti? Možná. A možná vzniknou „posilovny pro mozek“
Častá obava zní: když za nás bude AI počítat, psát a analyzovat, nezakrní naše vlastní dovednosti? Korinek připomíná, že podobné dilema řešila každá technologická vlna. Dnes už většina lidí nepočítá v hlavě jako dřív, protože existují kalkulačky; a fyzickou kondici doháníme v posilovnách, protože práce je méně náročná. U kognitivních dovedností se podle něj může stát něco podobného: některé schopnosti přestaneme potřebovat v každodenní praxi, ale zároveň poroste motivace je cíleně trénovat tam, kde to dává smysl.
Trh práce čeká zlom: tradiční start kariéry nemusí existovat
Největší dopady ale Korinek očekává mimo akademii. Pokud budou modely dál zlepšovat výkon v textu, analýze, vyjednávání i programování, promění se kognitivní práce podobně zásadně, jako průmyslová automatizace změnila výrobu. A s tím i „normální“ životní trajektorie.
Korinek pochybuje, že jeho děti zažijí svět, v němž člověk dokončí školu ve 22 letech a poté nastoupí na trh práce do jasně definované juniorní role, kde se postupně „vypracuje“. Pokud AI převezme velkou část rutinních činností, které dnes tvoří základní školu řemesla v kancelářských profesích, budou se firmy i jednotlivci muset učit jiné modely učení, praxe a kariérního růstu.
Výsledek může být paradoxní: AI může zvýšit produktivitu a otevřít prostor pro nové typy práce, ale zároveň rozkolísat zaběhlé jistoty. Právě proto Korinek zdůrazňuje, že technologii je třeba nejen používat, ale také chápat – a připravit se na to, že přechodné období bude stejně důležité jako samotný pokrok.
Zdroj: patria.cz