Česká ekonomika se po slabším období zřejmě vrací k tempu, které se dá dlouhodobě udržet bez přehřívání a bez nutnosti prudkých zásahů měnové politiky. Podle aktuálních výhledů investiční banky Natixis by růst hrubého domácího produktu měl z loňských 1,2 % v roce 2024 zrychlit na 2,5 % v roce 2025 a podobné tempo si udržet i v dalších letech. Tím se české hospodářství přibližuje tomu, co ekonomové označují jako „potenciál“, neboli rovnovážnou rychlost růstu.
Potenciál ekonomiky: po roce 2016 nižší strop
Klíčové je, že číslo 2,5 % není v posledních letech jen optimistickým přáním analytiků. Odpovídá i posunu v přemýšlení České národní banky. ČNB ve své nedávné studii připomněla, že se v uplynulé dekádě vedle covidového šoku odehrál i výrazný strukturální zlom kolem roku 2016. Od té doby postupně zpomaloval trendový růst celkové produktivity, a tím i odhad dlouhodobého růstového potenciálu.
ČNB v návaznosti na analýzy překalibrovala rovnovážný růst potenciálu v jádrovém modelu z 3,0 % na 2,5 %.
V praxi to znamená, že ekonomika dnes může „běžet naplno“ při nižším tempu než dříve. Pro měnovou politiku je tento odhad zásadní: určuje, kdy je hospodářství spíše pod výkonem a kdy už se naopak přehřívá.
Inflace zpomaluje, ale cíl zůstává v dálce
Natixis zároveň neočekává, že by se inflace v nejbližších letech jednoznačně vrátila na dvouprocentní cíl. Naopak, ve výhledu banky spotřebitelské ceny klesnou z 2,5 % na 2,3 %, přičemž ani v roce 2027 by inflace podle odhadů neměla klesnout až na 2 %. To je důležitý detail: prostředí se sice stabilizuje, ale cenové tlaky úplně nemizí.
Tomu odpovídá i výhled úrokových sazeb. Natixis předpokládá, že sazby se budou stabilizovat okolo 3,25 %. Jinými slovy, návrat k výrazně levným penězům z doby před inflační epizodou není na pořadu dne. Pro domácnosti i firmy to může znamenat delší období opatrnosti: investice se budou více přepočítávat a financování bude citlivější na riziko.
Německo jako motor i riziko: „beta“ české ekonomiky je vysoká
Z českého pohledu ale není rozhodující jen domácí mix produktivity, mezd a sazeb. Natixis výrazně zdůrazňuje mimořádně silnou provázanost Česka s Německem. Ta je vidět jak na vývozu, tak na obchodní bilanci. V regionálním srovnání s Polskem a Maďarskem vychází Česko jako země, která je na německé ekonomice navázána nejvíc.
Tato vazba má dvě tváře. Když Německo zrychluje, český průmysl a subdodavatelské řetězce zpravidla zrychlují s ním. A právě to může být v nejbližší době důležité: u Německa se očekává znatelnější oživení tempa růstu, mimo jiné díky fiskální expanzi. Pro Česko to může být vítaná injekce v době, kdy se domácí ekonomika snaží vrátit k rovnovážnému výkonu bez toho, aby ji brzdily přetrvávající inflační obavy.
Současně však platí, že vysoká „beta“ na Německo znamená i vyšší zranitelnost. Jakékoli ochlazení poptávky na německém trhu, potíže v automobilovém průmyslu nebo nové obchodní bariéry se do českých čísel typicky promítají rychleji než u sousedů, kteří mají exportní strukturu rozkročenou do více směrů.
Rovnováha na dohled, ale s jasnými podmínkami
Celkový obrázek je relativně příznivý: růst okolo 2,5 % by odpovídal udržitelnému režimu ekonomiky po strukturálním zpomalení produktivity, inflace by se držela poblíž cíle a sazby by se mohly stabilizovat na úrovni, která je restriktivní jen mírně. Zároveň ale jde o rovnováhu, která je podmíněná vnějším prostředím. Česko z ní bude těžit nejvíc tehdy, když se naplní očekávání oživení v Německu a když se cenové tlaky skutečně udrží pod kontrolou.
Zdroj: patria.cz