Alternativní investice se na konci roku 2025 posouvají z okraje portfolií do hlavního proudu. Nejde přitom jen o růst objemů v private equity či private credit, ale hlavně o to, kdo k nim bude mít přístup, jak se bude řešit likvidita a kde se v systému začínají objevovat trhliny. Týdenní přehled textů z amerických médií ukazuje tři dominantní linie: regulatorní tlak na otevření soukromých trhů retailovým investorům, rekordní boom secondaries a první varovné signály u produktů slibujících „skoro likvidní“ alternativy.
Regulace: soukromé trhy míří do DC plánů
Podle očekávání expertů se v roce 2026 v USA zrychlí práce regulátorů (SEC a ministerstvo práce) na zpřístupnění soukromých trhů účastníkům penzijních plánů typu DC. Prakticky to může znamenat, že private equity, private credit či infrastruktura budou častěji zabaleny do struktur, které se dají snadněji distribuovat ve velkém – přes cílové fondy, modelová portfolia nebo „balíčky“ spravované institucionálními správci.
Klíčový posun: alternativy už nejsou jen otázkou výnosu, ale i politiky, pravidel distribuce a odpovědnosti za likviditu vůči drobným investorům.
Secondaries: od ventilu likvidity k samostatnému megatrhu
Jedním z nejvýraznějších čísel týdne je expanze secondaries trhu. Objem transakcí překonal už do konce září úroveň celého předchozího roku, tedy 160 mld. $ (3 200 mld. Kč), a nyní směřuje k 200 mld. $ (4 000 mld. Kč), případně až 230 mld. $ (4 600 mld. Kč) do konce roku 2025. Důvod je prozaický: když se zpomalí distribuce z private equity fondů a investoři cítí tlak na hotovost, roste ochota prodávat podíly dříve, než fondy přirozeně doběhnou.
Secondaries tak přestávají být jen „sekundární“ doplněk. Stávají se cenotvorným trhem, který ukazuje, kde jsou skutečné valuace a jaký diskont je investor ochoten akceptovat výměnou za okamžitější likviditu.
Private credit a BDC: růst, který začíná bolet
Zatímco private credit se poslední roky prodával jako stabilní zdroj výnosu s nižší volatilitou, část trhu naráží na limity. Texty upozorňují na problémy některých BDC (business development companies), které lákaly drobné investory na vysoké dividendy z úvěrů poskytovaných firmám s horším ratingem. Popularita vedla k prudkému nárůstu spravovaných aktiv na 450 mld. $ (9 000 mld. Kč). Jenže v okamžiku, kdy se zhorší kreditní prostředí nebo se ukáže, že oceňování bylo příliš optimistické, může být „párty“ pro retail méně příjemná, než naznačovaly marketingové prezentace.
Semilikvidní fondy: diskonty jako účet za sliby
Další varování míří na semilikvidní produkty zaměřené na privátní aktiva. Když se takový fond dostane na burzu nebo čelí tlaku na odkupy, může se tržní cena odchýlit od účetní hodnoty. Příkladem je situace, kdy se uzavřený fond po listingu obchodoval s diskontem přes 40 % vůči NAV, což investorům během krátké doby „vymazalo“ část dřívějších zisků. Lekce je jasná: likvidita není zdarma a u privátních aktiv se často projeví ve formě diskontu.
Intervalové fondy: kompromis mezi přístupností a kontrolou
Zajímavý posun ukazuje i přechod fondu CAZ na intervalovou strukturu. Fond po překročení 500 mil. $ (10 mld. Kč) snížil minimální investici na 2 500 $ (50 000 Kč) a nabízí čtvrtletní likviditu. Intervalové fondy tímto způsobem otevírají alternativy širšímu publiku, ale zároveň udržují kontrolu nad odtoky kapitálu.
Co z toho plyne pro investory v roce 2026
Alternativy budou dostupnější a častěji zabudovány do „modelových“ řešení portfolií, jenže s tím roste potřeba rozumět struktuře produktu: kdy lze vystoupit, za jakých podmínek, s jakým rizikem diskontu a jak realistické je oceňování. Rok 2026 tak může být méně o hledání dalšího módního segmentu a více o disciplíně: porozumět likviditě, kreditnímu riziku a tomu, kdo ve skutečnosti nese náklady, když se trh zadrhne.
Zdroj: yahoo.com